Hit „Chodím ulicí“ ho proslavil. Dnes Kalousek žije úplně jinak

Kalousek začínal už na začátku 80. let, kdy založil kapelu Navi Papaya s Ivanem Hlasem. Jenže jeho cesta se brzy zlomila.

V roce 1983 emigroval do Kanady. Tam studoval hudbu, hrál v kapelách a snažil se prorazit i mimo Česko.

Po návratu po revoluci ale přišel jeho skutečný moment. Hit Čas sluhů a později hlavně „Chodím ulicí“, který se stal jednou z nejznámějších českých písní 90. let.

Další velká stopa? Film Rebelové. Právě jeho hudba pomohla vytvořit atmosféru, kterou si lidé pamatují dodnes.

V jednu chvíli byl všude.

A pak se to začalo měnit.

Jedna z nejzajímavějších kapitol jeho kariéry?

Soudní spor o píseň „Chodím ulicí“. Kalousek se dostal do konfliktu se členem Support Lesbiens kvůli autorství.

A nešlo o maličkost. Spor skončil u soudu a Kalousek ho vyhrál, včetně finančního odškodnění.

Tohle je moment, o kterém se moc nemluví, ale ukazuje, že jeho kariéra nebyla jen o hudbě, ale i o tvrdých střetech.

Jeho život nebyl jednoduchý ani na začátku.

Maminka rodinu opustila a odešla do zahraničí. Pro dítě to byla zkušenost, která se nezapomíná.

Velkou roli v jeho výchově pak sehrála babička, kterou sám označuje za klíčovou osobu svého života.

Možná i proto měl vždycky trochu jiný pohled na vztahy i život.

Zatímco kariéru rozjel poměrně brzy, rodinu založil až později.

Oženil se až po čtyřicítce s právničkou Karolínou. A nešlo o žádnou velkou svatbu.

Naopak. Obřad byl tajný, malý, jen pár lidí. Oddával je tehdejší primátor Pavel Bém.

A ještě jedna perlička? Ženich tehdy zapomněl prstýnky i doklady a svatba se musela odložit.

Dnes má tři děti a rodina je pro něj podle všeho zásadní.

Tohle je možná největší překvapení.

Kalousek dnes nežije z velkých koncertů ani hitparád. Hudba už není hlavním zdrojem jeho příjmů.

Sám přiznal, že si vydělává jinak, často například vystupováním na soukromých akcích nebo jinými projekty.

Zároveň si doplnil vzdělání a věnoval se i politice, kde byl zastupitelem Prahy.

To je cesta, kterou by u popové hvězdy čekal málokdo.

Když se na něj podíváte dnes, není to ten samý člověk jako v devadesátkách.

Méně slávy, méně tlaku. Víc rodiny, víc klidu.

Jan Kalousek už není hvězda, která by plnila titulní stránky. Ale jeho příběh má něco, co zůstává.

Ukazuje, že i po velkém úspěchu může přijít úplně jiný život.

A že to nemusí být krok zpátky.

Možná právě naopak.

Zdroje: