Jak šel čas s Vojtou Kotkem. Od filmového idola k otci, který našel klid jinde

Vojtěch Kotek vyrůstal v prostředí, kde bylo divadlo a herectví přirozenou součástí života. O to víc nepřekvapí, že před kameru se dostal už jako dítě. Skutečný zlom ale přišel v době dospívání, kdy se z něj stal idol mladých diváků.

Filmy jako Snowboarďáci nebo Rafťáci z něj udělaly hvězdu přes noc. Byl v kinech, v televizi, v časopisech. Publikum ho bralo jako „toho kluka“, který je vtipný, drzý a trochu rošťák. Jenže on sám brzy pochopil, že nechce zůstat jen u jedné škatulky.

S přibývajícími lety se snažil odlehčené role opustit. Začal hrát ve vážnějších projektech, objevil se na divadelních prknech a postupně si budoval pověst herce, který umí víc než jen pobavit. Velkou kapitolou jeho kariéry je i dabing, kterému se věnuje dlouhodobě a s velkým respektem.

Vedle herectví se pustil i do moderování a režie. Nebyl typem, který by stál na místě. Spíš hledal, kam se může posunout dál.

Jeho soukromý život se dlouho probíral víc, než by mu bylo příjemné. V médiích se opakovaně objevovaly informace o vztazích, které skončily nepříjemně, a dokonce o tom, že mu dvě partnerky „přebral“ herecký kolega Kryštof Hádek. Ať už byla realita jakákoliv, Vojta o těchto věcech mluvil minimálně.

Bylo znát, že si své soukromí chce chránit a že ne všechno, co se o něm psalo, mělo s realitou mnoho společného. Každopádně to byla etapa, která mu dala jasně najevo, že publicita má i svou odvrácenou stranu.

Zásadní změna přišla ve chvíli, kdy potkal svou budoucí manželku Radanu. V roce 2022 se vzali a krátce nato se jim narodil syn Hubert. Právě otcovství u něj znamenalo velký obrat v prioritách.

Najednou šla kariéra stranou. Ne úplně, ale přestala být tím hlavním. V rozhovorech začal mluvit jinak, klidněji. O synovi vypráví s hrdostí, ale bez přehnané stylizace. Je vidět, že roli táty bere vážně a že ho změnila víc než jakákoliv filmová nabídka.

Možná největší překvapení přišlo s rozhodnutím žít částečně na farmě. Práce kolem zvířat, půdy a běžných starostí úplně kontrastuje s životem, který dřív vedl. Vojta sám přiznal, že ho tenhle návrat k obyčejným věcem naučil pokoře.

Nejde o pózu ani o únik. Spíš o snahu dát rodině prostor a synovi dětství, které nebude jen o světlech reflektorů. Farma se stala symbolem toho, že život může mít jiný rytmus, než jaký diktuje showbyznys.

Když se na Vojtu Kotka podíváme dnes, není to nostalgický návrat ke klukovi z filmů. Je to příběh člověka, který si prošel popularitou, zklamáním i hledáním, aby nakonec našel rovnováhu.

Herectví mu zůstalo, ale už není středem vesmíru. Důležitější jsou rodina, klid a pocit, že žije život, který dává smysl jemu samotnému. A právě to z něj dnes dělá úplně jiného Vojtu Kotka, než jakého jsme znali před lety.

Zdroje: