Jaroslav Plesl bez příkras: Mejdanový život, temné pády a obrat, který mu změnil směr

Jaroslav Plesl nepatřil ke hvězdám, které spadly do herectví proto, že to měly v rodině nebo že je to životní jistota. Pochází z prostého prostředí a po studiích DAMU si musel svoje místo ve světě herectví tvrdě vydobýt. Začínal v divadlech v Liberci a později v Praze, kde si rychle získal respekt díky své intenzitě a houževnatosti. Na jevišti dokázal být strhující, což mu otevřelo cestu k filmovým a seriálovým rolím.

Pleslova filmografie a televizní role jsou pestré. Diváci si ho pamatují například jako halasného i tragického muže z Zločinů Velké Prahy nebo jako postavu, kterou nelze přehlédnout ve snímcích, kde má i vedlejší role významné textové i emocionální váhy. Jeho talent spočívá v tom, že dokáže upoutat i v detailech – stačí mu pár vět či výrazů, aby divák pochopil, s jakým charakterem má co do činění. Tohle je umění, které stojí na zkušenosti a na odvaze být upřímný ve svém hereckém projevu.

Pro Plesla neplatila věta „herec, co má vše pod kontrolou“. V době, kdy se jeho hvězda začala zvedat, sám přiznával, že měl období, kdy se choval téměř jako sebevrah. Životní tempo, časem i pocit prázdnoty způsobily, že hledal úniky tam, kde se ukazovalo, že to není řešení. Přiznával, že to nebyla žádná krátká fáze, že se ocitl na místech, kde jeho chování dávalo okolí i jemu samotnému pocit, že už nemá návrat.

Tohle však není příběh o pádu. Je to příběh o tom, jak se člověk dokáže postavit svým démonům čelem. Jakmile si Plesl uvědomil, že to, co ho drží nad vodou, nejsou párty a alkohol, ale skutečné hodnoty, začal měnit styl života. To nebývá snadné a přiznal, že to vyžaduje denní důkladné rozhodování. Jeho vlastní proměna není vidět jen ve výrazech ve tváři, ale v tom, že se dnes věnuje projektům, které mají hloubku a smysl.

Od období, kdy „život nabral jiné tempo“, se Plesl zaměřil i na osobní věci, které dřív odsouval stranou. Zamiloval se, založil rodinu a ve svém tempu našel rovnováhu mezi prací a soukromím. Sám říká, že děti mu daly nový důvod se probouzet s mottem, které není o práci, ale o tom, aby byl přítomen ve chvílích, které stojí za to – narozeniny, okamžiky štěstí i obyčejné všední dny.

Pleslovo herectví funguje proto, že je upřímné. Nehledá efekty, ale pravdivost, a i v těch nejsilnějších rolích umí diváka držet díky své schopnosti citlivě vystihnout lidské emoce. Ať už hraje temnější charaktery, sebevědomé muže, nebo ty, kteří hledají sami sebe, jeho přítomnost na obrazovce znamená, že se něco důležitého stane.

Zdroje: