Článek
Bylo to jednou z těch klasických podzimních brigád, o které si dcera řekla, aby měla vlastní peníze na výdaje. Kavárna byla kousek od její školy, měla tam příjemnou atmosféru, slušné hodnocení a chválili ji i zákazníci. Zdálo se to být ideální místo.
Jenže pak přišel večer, kdy nám to řekla.
„Ten chlap je váš bývalý soused?“
Seděli jsme u nedělní večeře a dcera na nás upřeně koukala. „Víš co… můj vedoucí? Je to pan Novotný,“ začala trochu váhavě. „Ten, s kterým jste se před lety popraly kvůli tomu, že jste mu zakázali opravovat dvůr bez hluku… a pak to trochu přerostlo.“
Ta věta v místnosti zněla jako facka. Pan Novotný byl soused, který nám dlouho léta dělal starosti – hlučné opravy v sobotu ráno, ostřejší hádky na ulici, odvěké spory o parkování. V našem vnímání to byl člověk, kterého jsme si nějak nesedli kvůli způsobu, jakým se choval. Nešlo o žádné dramatické věci, ale o to, jak to v sousedství prostě nebylo příjemné.
A teď byl šéf naší dcery.
První reakce: nevěřícný úsměv
Okamžitě jsme se začali smát. Ne proto, že by to bylo legrační, ale protože to bylo tak nečekané. Jako když se vám starý příběh připomene v úplně nové roli. Dcera pokračovala: „On mě chválí a říká, že si mě v týmu váží. Většina lidí je fajn. Ale já nevím… je to trochu divné.“
Byla to pravda. Nám ten člověk nebyl sympatický, ale ona byla přece jen mladá, pracovitá a s ostatními kolegy si rozuměla dobře. Dělat z toho dramatický problém předčasně se zdálo trochu nefér.
Rozhovor bez obalu
Další den jsme si s ní sedli a upřímně si všechno vyříkali. Nešlo o zákaz pracovat tam, šlo o to, jak se s tou situací cítí ona. Ptali jsme se jí, jestli se za ním cítí dobře, jestli se něco nezdá. Říkala, že zatím nic nechutného nezažila, že kolektiv je v pohodě a že pan Novotný se k ní chová profesionálně.
To nás trochu uklidnilo. Nebyla z toho žádná traťová scénka, žádné nalomení důvěry. Jen ten starý pocit, který se nám vybavil, když jsme slyšeli to jméno.
Když první negativní asociace ustupují zkušenosti
První týdny byly zpočátku plné drobných komentářů typu: „Tak dnes jsme zase na tom místě, kde jste kvůli němu chodili kolem plotu.“ Později to ale ustalo. Dcera si práci užívala, zákazníci ji chválili a ona si budovala vlastní zkušenost pozice vedoucí směny.
Tím, že jsme o tom mluvili otevřeně, se ukázalo něco důležitého: naše první představy o lidech nejsou vždycky pravda o tom, jací jsou dnes. Jen proto, že jsme s panem Novotným měli dřív sousedské hádky, neznamená, že to musí znamenat špatné spolupráce teď.
Co jsme si z toho odnesli
Tenhle příběh nám ukázal, že:
• staré konflikty mohou znovu vyplout, ale nemusí definovat současnou realitu
• názor rodičů o někom nemusí být stejný jako reálné zkušenosti jejich dětí
• komunikace a otevřená debata u rodinného stolu pomáhá víc než nervozita
A když dcera řekla, že dělá práci, která ji baví, a že i tady se učí nový věci, už jsme se nesmáli tomu jménu jako hrozbě. Spíš jsme se smáli tomu, jak se život dokáže nečekaně otočit ze sousedských hádek k pracovnímu respektu.
