Josef Abrhám a těžká lekce z podnikání. Když herecká sláva nestačí na byznys

Abrhám nikdy nepůsobil jako člověk, který by honil peníze. Spíš ho zajímala práce, role, lidi kolem něj. O to větší překvapení bylo, když se rozhodl převzít rodinný podnik spojený s cihelnou, která v rodině existovala už po generace. Nebyla to touha rychle zbohatnout. Spíš pocit povinnosti a snaha udržet něco, co mělo pro rodinu hodnotu.

Na papíře to vypadalo snesitelně. Nemovitosti, výroba, možnost navázat na tradici. V realitě ho ale čekaly staré dluhy, rozbité stroje a provoz, který polykal peníze rychleji, než je stíhal vydělat. Abrhám později otevřeně přiznával, že do podnikání šel s naivitou člověka, který celý život fungoval v úplně jiném světě.

Do toho přišly spory kolem majetku, tahanice o to, komu co patří a kdo má co platit. V jednu chvíli se řešilo i to, jestli se podaří podnik vůbec udržet. Místo klidu přišla série stresů, schůzek s právníky a nepříjemných jednání s bankami.

Peníze se začaly ztrácet rychleji, než si kdokoliv dokázal připustit. Úvěry, provozní náklady, nečekané opravy. Každý další krok znamenal další rozhodnutí, které mohlo dopadnout dobře, nebo taky hodně špatně. A často to bylo to druhé.

Abrhám později přiznal, že o velkou část peněz přišel. Nešlo jen o investice do podniku, ale i o osobní prostředky, kterými se snažil hasit problémy. V jednu chvíli bylo jasné, že tenhle příběh nebude mít šťastný podnikatelský konec.

Nakonec se stáhl zpátky k herectví. Ne proto, že by podnikání vzdal z trucu, ale proto, že pochopil, kde má skutečně pevnou půdu pod nohama. Divadlo a film byly světy, které znal. Podnikání ne. A i když to zní samozřejmě, poznat to na vlastní kůži bolí.

Jeho příběh je docela obyčejná lekce v neobyčejném životě. Ukazuje, že sláva ani talent vás nepřipraví na všechno. A že někdy je lepší říct si včas, že na něco prostě nejste, než se snažit zachraňovat projekt, který vás stojí víc, než vám kdy dá.

Zdroje: