Článek
Nový telefon mi připadal zbytečně složitý
Je mi třiašedesát a s technikou jsem nikdy nebyla velká kamarádka. Starý telefon mi sloužil skoro sedm let, ale když se začal vypínat a baterie vydržela sotva půl dne, rozhodla jsem se koupit nový. V obchodě mi doporučili chytrý telefon, který měl být jednoduchý na ovládání. Doma jsem ale zjistila, že jednoduchý je možná pro někoho, kdo s podobnými věcmi vyrůstal.
Moje dcera Veronika se nabídla, že mi všechno nastaví. Přenesla kontakty, fotografie, nainstalovala aplikace a ukázala mi, jak telefon používat. Strávila u mě celé odpoledne a já jsem jí byla vděčná. Sama bych se s tím trápila několik dní.
Když odcházela, řekla mi, že také trochu promazala kontakty a upravila nastavení, aby mě nikdo zbytečně neobtěžoval. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Myslela jsem, že odstranila stará čísla nebo reklamní hovory.
Kamarádka se najednou přestala ozývat
Asi o dva týdny později jsem si uvědomila, že mi už dlouho nevolala moje bývalá kolegyně Milada. Pracovaly jsme spolu skoro dvacet let, a i po odchodu do důchodu jsme zůstaly v kontaktu. Nebavily jsme se každý den, ale obvykle jsme si alespoň jednou týdně zavolaly.
Zkusila jsem jí zavolat sama. Telefon ale nezvonil a hovor se okamžitě ukončil. Myslela jsem, že má poruchu, a tak jsem jí poslala zprávu. Ani na tu nepřišla odpověď.
Podobně se mi přestala ozývat sousedka z našeho bývalého bydliště a jedna vzdálená příbuzná. Připadalo mi to zvláštní, ale nenapadlo mě hledat chybu ve vlastním telefonu.
Pravdu jsem zjistila při návštěvě
Jednoho dne jsem potkala Miladu ve městě. Hned se mě zeptala, jestli se na ni zlobím. Prý mi několikrát volala, ale pokaždé se jí hovor přerušil. Poslala mi také dvě zprávy a nedostala odpověď.
Vysvětlila jsem jí, že se mi stalo úplně totéž. Milada zavolala své vnučce, která se v telefonech vyzná, a ta se nabídla, že se na můj přístroj podívá.
Stačilo jí pár minut, aby našla seznam zablokovaných čísel. Byla na něm Milada, moje bývalá sousedka i několik dalších lidí. Všechna čísla přitom patřila lidem, které jsem znala.
V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak mi Veronika říkala, že upravila kontakty.
Dcera tvrdila, že mě chtěla chránit
Večer jsem jí zavolala a zeptala se, proč některé lidi zablokovala. Nejdřív mi řekla, že to určitě bude omyl. Když jsem ale vyjmenovala konkrétní jména, přiznala, že to udělala schválně.
Podle ní mě Milada zbytečně zatěžovala svými problémy. Bývalá sousedka mi zase často vyprávěla o nemocech a rodinných hádkách. Veronika měla pocit, že mě podobné rozhovory jen rozčilují a že bych bez nich byla spokojenější.
Zůstala jsem chvíli úplně zticha. Byla pravda, že si Milada občas postěžovala a že naše rozhovory nebývaly vždy veselé. Jenže to přece neznamenalo, že s ní nechci mluvit.
„Mami, já jsem ti jen chtěla ulevit,“ vysvětlovala dcera.
Odpověděla jsem jí, že nejsem malé dítě a že o svých přátelích si dokážu rozhodnout sama.
Nešlo jen o několik telefonních čísel
Nejvíc mě zasáhlo, že Veronika neviděla nic špatného na tom, že mi bez mého vědomí omezila kontakt s lidmi, které znám desítky let. Když jsem se jí zeptala, jak by se cítila, kdybych jí podobně upravila telefon já, urazila se.
Několik dní jsme spolu mluvily jen krátce. Potom za mnou přišla a omluvila se. Přiznala, že to přehnala. Myslela si prý, že mi pomáhá, ale neuvědomila si, jak nepříjemné pro mě bude, když zjistím, že za mě rozhodovala.
Všechna čísla jsme společně odblokovaly. Miladě jsem zavolala ještě ten večer a vysvětlila jí, co se stalo. Nejdřív tomu nemohla uvěřit, ale nakonec jsme se tomu obě trochu zasmály.
S dcerou máme dnes zase dobrý vztah. Jen jsem ji požádala, aby se mě příště zeptala, než začne v mém telefonu něco měnit.
Možná už nejsem nejmladší a s některými novinkami potřebuji poradit. To ale ještě neznamená, že potřebuji, aby někdo jiný rozhodoval, s kým smím mluvit.
