Když se solidarita vybírá podle sympatií: Konečná otevřeně o anonymech

Poté, co se začaly řešit anonymní výhrůžky a urážky mířené na Decroix a Richterovou, se Kateřina Konečná rozhodla vytáhnout vlastní zkušenost. Na sociálních sítích zveřejnila ukázky anonymních zpráv, které jí chodí dlouhodobě. Nešlo o obyčejné nadávky, ale o výpady, které míří na vzhled, původ, práci i osobní život. Některé z nich jsou psané tak, aby zraňovaly. Jiné už balancují na hraně výhrůžek.

Konečná k tomu připsala, že podobné věci zažívá roky. A že ji překvapuje, jak velká vlna podpory se teď zvedla u jiných, zatímco v jejím případě to dřív prošlo víceméně bez odezvy.

Nešlo o soutěž v tom, kdo to má horší. Konečná spíš popsala pocit dvojího metru. Když se terčem stane někdo „správný“, ozve se hromadná solidarita. Když se to děje jí, často to nikoho moc nezajímá. Právě tohle považuje za problém. Ne samotné anonymy, ty podle ní patří k realitě veřejného prostoru. Ale selektivní empatii.

Z její reakce bylo cítit, že nejde o lítost. Spíš o připomínku, že útoky jsou špatně vždycky, bez ohledu na to, komu míří. A že by se na ně mělo reagovat stejně, ať už jde o kohokoli.

Konečná opakovaně říká, že s tvrdou kritikou počítá. Politika není jemná disciplína a nesouhlas patří k věci. Rozdíl vidí v tom, když se z kritiky stane osobní útok bez podpisu. Anonymita podle ní dává lidem pocit beztrestnosti. Napíšou cokoli, co by si do očí nikdy netroufli říct.

Zároveň upozorňuje, že se z toho stává běžná kulisa veřejné debaty. Čím víc si na to lidé zvykají, tím méně se ozývají. A to je podle ní špatně. Ne proto, že by politici potřebovali litovat, ale proto, že se tím normalizuje chování, které do veřejného prostoru nepatří.

Konečná se zastala Decroix i Richterové v tom smyslu, že anonymní útoky jsou za hranou a neměly by se bagatelizovat. Zároveň ale připomněla, že by bylo fér mít stejný metr na všechny. Nevybírat si, komu se budeme zastávat podle sympatií nebo politického tábora.

Její výzva nebyla o tom, aby se přestalo mluvit o útocích na jiné. Spíš o tom, aby se o tom mluvilo pokaždé, když se to děje. Bez ohledu na jméno.

Celá situace znovu otevřela téma, které se vrací pořád dokola. Internet dává prostor hlasům, které by jinak nebyly slyšet. Zároveň ale dává krytí lidem, kteří se chtějí jen vybít. Konečná svým krokem připomněla, že to není o jedné kauze, ale o dlouhodobém problému. A že dokud se budeme ozývat jen někdy, anonymní útoky nezmizí.

Zdroje: