Článek
Když se člověku začne dařit
Pracuji ve firmě už několik let. Začínal jsem na běžné pozici a postupně jsem dostal na starosti větší projekty. Nic dramatického, prostě jen víc odpovědnosti.
Některým kolegům to ale zjevně začalo vadit. Zpočátku to byly jen drobné poznámky. Někdo utrousil, že mám u vedení „dobré vztahy“, jiný naznačil, že některé věci dostávám příliš snadno.
Brzy jsem si všiml, že když přijdu do kuchyňky, rozhovor často utichne.
Řeči, které se dostaly až k vedení
Jednoho dne si mě zavolal šéf. Neříkal to přímo, ale mezi řádky bylo jasné, že se k němu donesly různé stížnosti.
Prý prý nejsem vždy spolehlivý, někdy předávám práci pozdě a občas prý nechávám věci na ostatních.
Upřímně mě to překvapilo. Věděl jsem, že to není pravda, ale podobné věci se vysvětlují těžko.
Řekl jsem si, že nejlepší bude dělat svou práci dál a nic neřešit.
Chyba, která všechno změnila
O pár týdnů později jsem ale udělal skutečnou chybu. U jednoho projektu jsem přehlédl detail v dokumentu a kvůli tomu bylo potřeba upravit část práce.
Nebyla to katastrofa, ale chyba to byla.
Šel jsem za šéfem sám a řekl mu to dřív, než si toho někdo všiml. Vysvětlil jsem, co se stalo a jak to chci napravit.
Reakce, kterou jsem nečekal
Šéf se na mě chvíli díval a pak jen řekl, že právě tohle je důvod, proč mi věří.
Prý se k němu totiž už několikrát doneslo, že jsem údajně nespolehlivý. Jenže když se objevil skutečný problém, přišel jsem za ním rovnou a bez výmluv.
Tehdy prý pochopil, jak velká část těch řečí byla jen přehnaná.
Někdy pravdu ukáže až problém
Ta chyba mě samozřejmě mrzela. Na druhou stranu mi ale paradoxně pomohla.
Ukázala totiž něco, co by jinak možná zůstalo skryté.
Někdy totiž člověka neochrání dokonalost, ale právě to, jak se zachová ve chvíli, kdy se něco nepovede.
