Láska, slavná jména a napětí v rodině: příběh Prachařové a Pšeničky

Josefína vyrůstala v domácnosti, kde byly scénáře, zkoušky a premiéry něco jako běžný provoz. Je dcerou herečky Lindy Rybové a herce Davida Prachaře, dvou lidí, kteří patří mezi nejvýraznější tváře českého divadla i televize.

V tomhle prostředí se brzy naučíš, že práce rodičů je vystavená zrakům veřejnosti. Někdy je to výhoda, jindy těžký batoh. Josefína si prošla obojím. Už odmala ji brali lidé jako holku z umělecké rodiny, ale sama často říkala, že nechce být jen „dcera Rybové a Prachaře“.

Přesto má talent po rodičích. Zajímají ji projekty kolem herectví, otevřeně mluví o tom, jak ji práce baví, ale zároveň si hlídá prostor, kde je sama za sebe, ne jen pokračování rodové linie.

A pak je tu ještě její kdysi blízká kamarádka Sofie Hoppnerová. Dnes už každá žije úplně jinak. Jedna jde spíš cestou divadla a natáčení, druhá má svůj svět, své tempo. Někdy se zkrátka cesty rozdělí a není na tom nic dramatického.

Tomas Sean nepřichází z tak známého klanu jako Josefína, což mu v něčem paradoxně pomáhá. Nemá za sebou generace herců ani těžký nános očekávání, i když jeho bratr je slavný David Gránský. Všechno, co dělá, stojí hlavně na něm.

Pro spoustu lidí se do povědomí dostal až díky vztahu s Josefínou. Ale kdo ho sleduje blíž, ví, že má ambice i vlastní cestu. Chce si vybudovat kariéru tak, aby jeho jméno obstálo samo o sobě. A Josefína to o něm často říká, že se na nic nespoléhá a všechno si dělá pěkně po svém.

Je mezi nimi tedy určitý kontrast: ona vyrůstala mezi herci, on se do branže probíjí postupně. Možná i proto jim to funguje. Ona chápe tlak rodiny, on přináší jiný pohled, víc uvolněný, míň svázaný tradicí.

Když se podíváš na Josefinu a Tomase jako na pár, není to jen vztah dvou mladých lidí ze „zajímavých rodin“. Je to spíš střet dvou různých prostředí, která se k sobě překvapivě hodí.

Josefína má v zádech silné rodinné jméno a je zvyklá na svět umění. Tomas přichází s určitou nezávislostí, uvolněností a schopností brát věci s lehkostí. Není pod tlakem tradic ani očekávání, ale zároveň dokáže pochopit, v jakém prostředí se Josefína pohybuje.

A právě tahle kombinace jim v životě dává dobrý základ. Nehoní se za tím, aby splnili očekávání ostatních. Spíš si hledají vlastní prostor – občas společný, občas každý zvlášť.

Není to vztah budovaný na pozlátku nebo slavných příjmeních. Spíš na tom, že každý z nich přichází z úplně jiného místa a oba vědí, co chtějí. A jejich rodiny tomu jen dodávají barvu a zajímavý rám.

Zdroje: