Ljuba Krbová: tři manželství, nečekaná láska přes zprávy a život, který psal silné příběhy

Ljuba Krbová patří k herečkám, které si lidé spojí s jednou postavou, ale její kariéra je mnohem širší. Divadlo, film, dabing, televize. A především dlouhá léta v seriálu Ulice, kde si vybudovala silné místo.

Přesto nikdy nepůsobila jako někdo, kdo by se chtěl držet jedné jistoty. Vždycky byla spíš typem člověka, který hledá nové impulzy. A to platilo i v jejím osobním životě.

V jejím životě se objevilo několik partnerů, ale ne všechny vztahy dopadly dobře. Sama se nikdy netajila tím, že hledání fungujícího vztahu pro ni nebylo jednoduché.

Jedno z manželství skončilo rozchodem a i další vztahy jí spíš ukázaly, co nechce, než aby jí daly dlouhodobou jistotu. Právě tahle zkušenost ji podle všeho naučila větší opatrnosti.

A pak přišel moment, který nikdo nečekal.

S Ondřejem Neffem se nejdřív nepoznali osobně. Spojily je zprávy. Psali si, poznávali se na dálku, a postupně se mezi nimi vytvořilo něco víc.

To samo o sobě není až tak výjimečné. Jenže jejich vztah začal v době, kdy Neff prožíval obrovskou osobní tragédii. Jeho dcera byla zavražděna, což byla situace, která by mnoho lidí zlomila.

Právě v té době mu Krbová byla nablízku. Ne jako partnerka v klasickém slova smyslu, ale jako opora. A postupně z toho vznikl vztah, který vyústil až ve svatbu.

Jejich manželství nevzniklo v bezstarostném období. Naopak. Bylo spojené s jednou z nejtěžších kapitol v životě jejího partnera.

Právě to dává jejich vztahu jiný rozměr. Nešlo jen o zamilovanost, ale o hlubší propojení dvou lidí, kteří si v určité chvíli dokázali být oporou.

Krbová sama několikrát naznačila, že právě tahle zkušenost ji hodně změnila.

Dnes o vztazích mluví střízlivěji než dřív. Nevěří na pohádky, spíš na to, že vztah musí fungovat v každodenním životě.

Říká, že s partnerem se člověk nesmí nudit, ale zároveň musí mít respekt a prostor. To je kombinace, kterou si podle svých slov musela vyzkoušet na vlastní kůži.

Život Ljuby Krbové není příběh bez chyb nebo zklamání. Spíš naopak.

Ale právě to z něj dělá něco, co působí skutečně. Ne jako pohádka, ale jako realita, ve které se střídají dobré i těžké momenty.

A možná i proto působí dnes jinak než dřív. Klidněji, ale zároveň pevněji.

Zdroje: