Luxus i duše v jednom: dům Zory Jandové má věž, tajemné kouty i kouzlo rodinného stolu

Zora vyrůstala v Praze, v paneláku, kde za okny končila městská zástavba a začínaly louky, lesy a rybníky. To prostředí ji formovalo, a když přišlo rozhodování o vlastním domě, nebylo pochyb, že bude stát blízko přírody. Se svým partnerem Zdeňkem Mertou našli parcelu v Mníšku pod Brdy – ticho, stromy, výhled a možnost dýchat plnými doušky.

Když bylo potřeba, Zora zasáhla přímo do architektonických návrhů. Sama si načrtla dispozice domu – čtyři hlavní části („křídla“) – jedna pro klid a spánek, druhá pro pracovny, další pro společenský život a děti. Dominantou domu je i netypická věž, kam pronikají sluneční paprsky téměř celý den. Velká okna a přírodní materiály dodávají prostoru útulnost i vzdušnost.

Rodinný stůl od otce je v jejím domě víc než kus nábytku. Do něj „vsadila“ kus rodinné tradice, vzpomínek, setkání. Kapacita? I když je designovaný pro zvládnutí 12–14 lidí, nezřídka u něj usedne i mnohem víc. Zora má ráda, když je dům plný života – hostů, smíchu, hluku i ticha po večerech.

V domě je ateliér, pracovna i prostor pro odpočinek. V interiéru se mísí staré kousky – renovovaný nábytek, porcelán po předcích, lampa vyrobená otcem, různé židle, každá jiná. Rostliny uvnitř i venku, skleník, zahrada, stromy. Z oken je výhled na lesy, zelené kopce i zámek – klid, který hladí každý den.

Dům není jen výstavní show, ale skutečný domov. Dcery Viktorie a Ester si v něm našly své kouty, každý člen rodiny má prostor pro záliby. V zimě se interiér promění v hřejivý úkryt, v létě se život přesouvá na terasu a zahradu. Vše propojené s přírodou, která je neustále na dosah.

Zora Jandová nechtěla stavět jen dům – chtěla prostor, který bude mluvit o ní, jejích vzpomínkách a rodině. Dům, kde světlo hraje hlavní roli. Kde každý den začíná v tichu, s výhledem do lesa. A kde se cítí doma pokaždé, když tvoří, vaří nebo hostí přátele.

Zdroje: