Manželka, děti a těžké chvíle. Soukromý svět Víta Rakušana

Marie Rakušanová vystudovala klinickou biologii. Její životní cesta se na povrchu může zdát úplně jiná než život politika, ale právě díky tomu společný život funguje.

Marie se do veřejného prostoru nehrne. V médiích se objevují spíš vzácné náznaky: že je inteligentní, klidná, a že udržuje rodinné prostředí, které není vystavené dennímu bulváru. S Vítkem mají dvě děti, což je spojilo nejen osobně, ale i hodnotově kladou důraz na rodinnou péči, výchovu a vzájemné naslouchání.

Rakušan sám nedávno veřejně připomněl dobu, kdy se o ženách mluvilo jako „o něčem, co je pryč“. V té větě není skrytá jen jazyková úvaha, ale i odkaz na to, jak pro něj rodina a role partnerky a matky fungují v praxi jako pevný a důležitý základ, ne jen jako dekor pro veřejný život.

Pro Rakušana není politika jen o číslech a rozhodnutích. Dlouhodobě zdůrazňuje, že hodnoty, které získal v rodině, se promítají do jeho veřejných postojů. Nejde přitom jen o tradiční fráze „rodina je důležitá“. On skutečně věří, že co se naučíme doma - naslouchat, respektovat, chránit, je to, co se přenáší i do debaty o tom, jak se má spravovat stát.

I proto jeho projevy a rozhovory často působí jako pokračování „neformálního rozhovoru“ s tím, že se nebál přiznat, když některé věci nejsou jednoduché.

Když Rakušanovi zemřela maminka Eva, veřejnost byla svědkem situace, kde politika přestává být přednostní rovinou a nastupuje osobní bolest každého člověka. Eva zemřela po pětiletém boji s těžkou nemocí ve věku 76 let. Rakušan o tom mluvil otevřeně, dojetí bylo viditelné i v jeho hlase a bylo jasné, že tenhle ztracený souboj zasáhl nejen jeho, ale i celou rodinu.

To, jak se s tím vším vyrovnával, dávalo nahlédnout do jeho osobního světa víc než řada politických prohlášení. Ne šlo jen o veřejnou ztrátu, ale i o proces, který si každý projde doma v tichu, s nejbližšími, bez kamer.

Vít Rakušan umí být ostrý v debatách, zároveň ale není neosobní. Na rozdíl od některých jiných politiků se nebojí dotknout i témat, která nejsou jen „čísla a paragrafy“. Je to někdy právě jeho osobní příběh a rodinná zkušenost, která dává smysl tomu, jak se vyjadřuje o hodnotách, které jsou pro něj důležité.

Zdroje: