Miriam Chytilová: Dabovala Rachel z Přátel, doma ale zažívala peklo

Miriam Chytilová se před kamerou objevila už jako dítě. Velkou popularitu jí přinesla postava Klárky v seriálu Tajemství proutěného košíku, kterou si diváci dodnes připomínají, protože to byl typ seriálu, co se v rodinách sledoval společně. Už tehdy bylo vidět, že umí působit přirozeně a že nepůsobí „naučeně“, což je u dětských rolí často problém.

Později vystudovala konzervatoř a postupně se objevovala i v dalších projektech. Není to ten typ herečky, která by měla jednu „ikonickou“ dospělou roli, ale spíš někdo, kdo pracoval napříč filmem a televizí dlouhodobě a spolehlivě. V její filmografii jsou i starší filmy z konce 80. a začátku 90. let.

Kdybych měl vybrat jednu věc, podle které ji pozná obrovské množství lidí, je to dabing. Miriam Chytilová je v Česku silně spojená s dabingem Jennifer Aniston – tedy hlavně s Rachel v seriálu Přátelé. Ten hlas je pro spoustu diváků prakticky „definitivní“ a jakmile ho jednou máte v uších, už ho poznáte.

Kromě Jennifer Aniston dabovala i další známé herečky. Zmiňované jsou například Jodie Foster, Meg Ryan nebo Romy Schneider. Právě tohle je na ní typické: není to jeden „šťastný zásah“, ale dlouhodobá práce, díky níž její hlas patří do skupiny dabérů, které lidé znají, i když často nevědí, jak se jmenují.

V soukromí se její jméno dlouhodobě pojilo s Ivanem Jurkou, který působil v komunální politice. Spolu mají dvě dcery – Annu Marii a Mariannu. A právě tady se její příběh láme do roviny, která už není „příjemné čtení“.

Ve zdrojích se opakovaně objevuje, že vztah byl problematický a že Miriam mluvila o psychickém tlaku a o situacích, které pro ni byly za hranou. V některých textech je to popisované velmi tvrdě a je z toho cítit, že to nebyla „běžná krize“, ale dlouhé období, které ji vyčerpalo. Zároveň sama zdůrazňovala hlavně dopad na děti a to, že ji mrzí, že některé věci neřešila dřív.

Důležité je, že dnes je vztah minulostí a z toho, jak o tom mluví, je vidět spíš úleva než potřeba to rozmazávat.

V rozhovorech a zmínkách z posledních let působí jako člověk, který už nechce žít v chaosu. Práci má pořád, dabing také, ale víc si hlídá klid. A taky soukromí svých dcer, ty se v médiích neobjevují jako „obsah“, spíš jen jako základní fakt jejího života.

Je to typ příběhu, který není o tom „jak se kdo zviditelní“, ale o tom, že někdo může být profesně známý a zároveň doma řešit věci, o kterých se lidem moc nechce mluvit. A že říct dost není žádná póza, ale někdy obyčejná sebeobrana.

Zdroje: