Miroslav Hanuš si sáhl na úplné dno. Kvůli depresím skončil i na psychiatrii

Miroslava Hanuše si lidé spojují hlavně se seriálem Ulice nebo s rolí kapitána Korejse v Případech 1. oddělení. Na první pohled působí jako chlap, kterého jen tak něco nerozhází. Suchý humor, nadhled a charisma člověka, který si umí poradit úplně se vším.

Jenže právě podobní lidé často překvapí nejvíc.

Hanuš totiž několik let tajil, že bojuje s těžkými depresemi. A nešlo jen o špatnou náladu nebo únavu. Sám přiznal, že byly chvíle, kdy měl problém vůbec vstát z postele nebo normálně fungovat. Najednou nezvládal věci, které dřív dělal automaticky.

Dlouho o tom nemluvil ani s okolím. V branži prý pořád existuje pocit, že člověk musí působit silně a nesmí ukázat slabost. A přesně to ho podle jeho slov ničilo ještě víc.

Když pak veřejně přiznal, že se léčil na psychiatrii, mnoho lidí bylo v šoku. Hanuš ale později vysvětlil, že už nechtěl dál předstírat, že je všechno v pořádku.

Po čtyřicítce se jeho psychika začala hroutit čím dál víc. Mluvil o endogenních depresích, které člověka doslova vysají zevnitř. Nešlo prý ani tak o konkrétní problém, spíš o pocit absolutní prázdnoty a bezmoci.

Nakonec skončil hospitalizovaný ve střešovické nemocnici a několik let docházel i na skupinové terapie. Jednou týdně seděl mezi lidmi, kteří bojovali s podobnými problémy. A právě tam si prý uvědomil, že psychické nemoci si nevybírají.

Velmi silně působilo i jeho vyprávění o psychiatrickém oddělení. Popisoval chlapy, kteří brečeli, křičeli nebo se psychicky úplně rozpadali. A tehdy si prý uvědomil, jak strašně bolestivá nemoc deprese vlastně je.

Obrovský moment přišel během StarDance. Po vypadnutí pronesl řeč, kterou si lidé pamatují dodnes. Otevřeně tehdy řekl, že několik let bojuje s depresemi a že ještě před pár lety by do podobné soutěže vůbec nešel.

V sále nastalo ticho a spousta diváků doma prý brečela.

Hanuš později přiznal, že mu po odvysílání začaly chodit stovky zpráv od lidí, kteří řeší podobné problémy. Někteří mu psali, že díky němu poprvé vyhledali odbornou pomoc. A právě tehdy si uvědomil, že otevřenost může ostatním opravdu pomoct.

Velkou oporou mu byla hlavně manželka Jana a děti. Sám několikrát řekl, že bez rodiny by boj s nemocí zvládal mnohem hůř.

Dnes o psychice mluví mnohem otevřeněji než dřív. Nesnaží se působit jako někdo bez problémů. Naopak opakuje, že jít k psychiatrovi není ostuda a že psychické nemoci jsou stejně reálné jako ty fyzické.

A možná právě proto dnes na lidi působí ještě silněji než dřív. Ne jako nedotknutelný herec z televize, ale jako člověk, který si prošel temným obdobím a dokázal o něm mluvit nahlas.

Zdroje: