Mladou stopařku znásilnil, usekl jí obě ruce a odjel. Ona ale zázrakem přežila – aby ho usvědčila

Psalo se léto roku 1978. Patnáctiletá Mary Vincent stopovala cestou do Kalifornie, když ji zastavil muž v dodávce. Působil mile, nabídl jí svezení a sliboval, že ji odveze domů. Jenže jízda skončila noční můrou.

Řidič – později identifikovaný jako Lawrence Singleton – ji znásilnil, mučil a nakonec jí sekerou usekl obě předloktí. Poté ji odhodil do příkopu, přesvědčený, že vykrvácí. Jenže Mary se odmítla vzdát. Ovinula si pahýly zbytkem oděvu, aby zastavila krvácení, a vydala se pěšky po silnici. Po více než šesti kilometrech se jí podařilo zastavit auto – a začal boj o život.

Mary po převozu do nemocnice odmítla odpočívat, dokud nepomůže policii dopadnout pachatele. Podle jejího popisu vznikla přesná kresba útočníka, která vedla k jeho dopadení. Když ho po měsících stála tváří v tvář v soudní síni, dokázala o hrůze vypovídat s neuvěřitelnou odvahou.

Singleton byl odsouzen k 14 letům – tehdejšímu maximálnímu trestu za únos a pokus o vraždu. Jenže systém selhal. Po osmi letech byl propuštěn na podmínku, což vyvolalo vlnu odporu a pobouření veřejnosti. Lidé nechtěli, aby se muž s tak brutálním činem vrátil mezi ně. O několik let později skutečně spáchal další vraždu – a tehdy se ukázalo, že Maryin příběh nebyl jen o odvaze, ale i o varování.

Po útoku žila Mary s těžkými následky, ale odmítla být obětí. Naučila se žít s protézami, a i když bolest nikdy nezmizela, přetavila ji do tvorby. Našla cestu k malování, které se stalo jejím lékem i hlasem.

Její obrazy jsou plné světla, barev a naděje. Vystavuje je na veřejnosti a podporuje organizace pomáhající obětem násilí. Uměním i osobním příběhem inspiruje stovky lidí, kteří v ní vidí symbol síly a nezdolnosti.

Mary se také aktivně zapojila do změn v legislativě. Pomáhala prosadit zákon, který zpřísnil podmínky pro předčasné propuštění pachatelů násilných zločinů. Právě díky ní byl přijat tzv. „Singleton bill“, pojmenovaný po jejím útočníkovi.

Mary Vincent je důkazem, že i z nejhlubší temnoty může vyrůst světlo. Přežila nepředstavitelné, ale místo nenávisti si zvolila tvoření, odvahu a empatii. Její příběh není jen o přežití, ale o proměně bolesti v něco, co má smysl – pro ni i pro ostatní.

Zdroje: