Článek
Tentokrát to ale dopadlo úplně jinak.
Menu, které slibovalo víc
Vyrazil jsem na oběd do podniku, kde jsem ještě nebyl. Na první pohled působil dobře, plno lidí, pěkné prostředí, menu na tabuli venku.
Zaujalo mě jedno jídlo, které bylo označené jako polední menu za příjemnou cenu. Říkám si, ideální.
Sedl jsem si, přišel číšník a já si ho objednal.
„Tohle ale platí jen venku“
Číšník se na mě podíval a bez zaváhání řekl:
„To menu platí jen u okénka s sebou.“
Chvíli jsem si myslel, že jsem špatně slyšel.
„Jak jen u okénka? Vždyť to máte napsané venku,“ odpověděl jsem.
„Ano, ale to je jiný režim. Tady uvnitř je to za plnou cenu,“ vysvětlil.
Cena, která byla najednou jinde
Rozdíl nebyl malý. Najednou to bylo skoro o polovinu víc.
Nikde uvnitř ale žádné upozornění nebylo. Jen venku lákavá cena, která člověka přitáhne dovnitř.
„A to tam není nikde napsané?“ zeptal jsem se.
Číšník pokrčil rameny: „To řeší vedení.“
Tohle už jsem nechtěl řešit
V tu chvíli jsem měl jasno. Nešlo o peníze. Šlo o to, jak to celé působilo.
Nalákat zákazníka cenou a pak mu u stolu vysvětlit, že to vlastně neplatí.
Poděkoval jsem a řekl, že si tedy nic nedám.
Krátký vzkaz na závěr
Když jsem odcházel, zastavil mě číšník, jestli si to nerozmyslím.
Jen jsem se na něj podíval a řekl:
„Vyřiďte prosím vedení, že zákazníci nejsou hloupí.“
Někdy je lepší odejít
Vyšel jsem ven a šel o dům dál. Tam jsem si dal oběd bez překvapení, bez vysvětlování a bez pocitu, že mě někdo tahá za nos.
A přesně tak by to mělo být vždycky.
