Nemanželský syn Michala Davida už dávno není tajemstvím. Petr dnes žije svůj vlastní život

Michal David byl vždycky typ, který si umí pohlídat, co pustí ven. O hudbě mluví rád, o rodině méně. Přesto se jeden příběh časem prosadil sám, a to bez ohledu na to, kdo by ho chtěl mít pod pokličkou. Jde o jeho nemanželského syna Petra Kratejla.

Petr se narodil v roce 1982, tedy v době, kdy Michal David ještě nebyl ženatý se svou budoucí manželkou Marcelou Skuherskou. Tenhle detail je důležitý, protože se kolem toho roky točily různé zkratky a polopravdy. Realita je prostší: krátký vztah s fanynkou, dítě, a následně dohoda, že se to nebude zbytečně tahat do médií.

Podle toho, co Michal David sám popisoval, byla to právě Petrova maminka, kdo si přál, aby se o otcovství veřejně nemluvilo. Nešlo o žádné tajemné skrývání ve stylu bulváru, spíš o obyčejnou prosbu: nechte nás žít normálně.

A fungovalo to dlouho. Petr vyrůstal u maminky, s otcem se vídal, ale mimo kamery a titulky. Žádné pózy, žádné společné rozhovory, žádná potřeba něco vysvětlovat veřejnosti.

Jenže pak Petr dospěl. A v osmnácti přišel moment, který se zpěvákovi vryl do paměti.

Zlom nastal ve chvíli, kdy Petr požádal Michala Davida, aby mu přišel zahrát na maturitní ples. Ne jako anonymní host, ale jako táta. A Petr chtěl, aby to spolužáci věděli.

Michal David později přiznal, že to pro něj byl silný okamžik. Ne klasické vystoupení, ne koncert pro tisíce lidí. Spíš osobní chvíle, kdy si uvědomíš, že některé věci už nejsou o tobě, ale o dítěti, které se rozhodlo udělat krok dopředu.

Petr s Michalem spolu nežili, neměli společnou každodennost. A právě proto oba říkali větu, která se opakuje v různých rozhovorech: že jsou si spíš blíž jako kamarádi než jako typický otec a syn.

V tom je vlastně kus upřímnosti. Nesnaží se tvářit, že doženou roky, které spolu nežili. Neslibují si věci, které by zněly hezky v titulku. Mají vztah postavený na kontaktu, respektu a normálním lidském fungování.

Petr Kratejl nikdy nepůsobil jako někdo, kdo by se chtěl svézt na slavném jménu. Nešel cestou médií, nevystupoval jako „syn Davida“. Držel se mimo tenhle svět a stavěl si vlastní život.

A Michal David? Ten vedle toho žil svůj veřejný život, rodinu, manželství, dcery a také velkou bolest, kterou si rodina prošla. Časem ale došlo i na radostnější kapitolu: vnoučata. A právě tady se často ukazuje, že rodinné vztahy někdy dozrají až časem, ne podle ideálního scénáře, ale podle toho, co život dovolí.

Zdroje: