Než našla klid, prožila peklo. Jitka Smutná opustila manžela a dnes žije se ženou

Jitka Smutná si vybudovala obdivuhodnou kariéru, ale osobní život byl dlouho plný pochybností. Vdala se mladá, měla dvě děti a snažila se naplňovat představy o tradiční rodině. Uvnitř však cítila, že nežije svůj vlastní život. Později přiznala, že měla pocit, jako by hrála roli, která jí nesedí. Dlouho potlačovala, co skutečně cítí, a teprve když se její děti osamostatnily, začala o svém životě přemýšlet jinak. Tehdy se odhodlala ke kroku, který změnil všechno – otevřeně přiznala svou orientaci. Nebyl to lehký krok. Popsala, že po svém přiznání se najednou cítila pod tlakem a stala se terčem hodnocení lidí, kteří ji vůbec neznali. Média tehdy začala psát o herečce, která opustila manžela kvůli ženě. Sama však uvedla, že to nevnímala jako útěk, ale jako krok k vnitřní svobodě.

S bývalým manželem se rozešla v dobrém. Vztah podle jejích slov vyhasl a zůstal z něj jen vzájemný respekt. Zdůraznila, že každý z nich byl v jiném životním období a že její partner situaci nakonec pochopil, i když to nebylo snadné.

Její děti přijaly rozhodnutí matky s překvapivou vyrovnaností. Dcera Tereza se později vyjádřila, že ji to vlastně ani nepřekvapilo. Jitka tak mohla začít nový život – otevřený, svobodný a bez přetvářky.

Ve svých rozhovorech několikrát připomněla, že její orientace není senzací, ale přirozenou součástí života. Zdůrazňovala, že láska je pro ni především o porozumění a důvěře, ne o pohlaví.

Po letech hledání našla partnerku, se kterou si rozumí lidsky i duševně. Společně žijí klidným životem mimo pozornost médií. Jitka Smutná vysvětlila, že se už nemusí nikomu zpovídat a že o svém soukromí mluví jen tehdy, když to považuje za důležité.

Podle lidí z jejího okolí je dnes vyrovnanější než kdykoli předtím. Dříve působila uzavřeně, dnes se směje, cestuje a užívá si klid. Po náročných letech, kdy čelila předsudkům, konečně žije podle sebe – bez masky a bez strachu.

Herečka nikdy neskrývala, že vyrůstala v těžkých poměrech. Otec pil a doma panoval strach, což ji v mládí poznamenalo. Možná právě proto dnes zdůrazňuje, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk prožil ve lži.

Často mluví o tom, že nezáleží na tom, koho člověk miluje, ale na tom, že milovat dokáže. Právě to pro ni představuje podstatu štěstí, být s někým, kdo jí rozumí, a žít tak, jak sama cítí. Její příběh tak není o skandálu, ale o přijetí. O ženě, která prošla bolestí, aby našla vlastní klid.

Zdroje: