Nežila jen ve stínu Popelky. Sestra Libuše Šafránkové měla silný a nelehký osud

Libuše Šafránková byla bezesporu jednou z nejvýraznějších hereček českého filmu a divadla. Její charisma, jemnost i schopnost vtisknout postavám hloubku z ní udělaly legendu, ale za tou legendou stál i příběh rodiny. A právě Miroslava Šafránková, mladší sestra Libuše, je dalším dílkem do té rodinné mozaiky.

Miroslava nešla přesně ve stopách starší sestry, ale umění měla v krvi. Jako herečka vystupovala ve filmech i v divadle a dokázala zaujmout svými výkony i ty, kdo se dívají spíš po hlavní hvězdě. Byla mladší, ale nezůstávala jen ve stínu - naopak, budovala si vlastní profesní identitu.

I když byli obě sestry talentované a sdílely podobné kořeny, každá z nich měla svůj jedinečný styl i životní rytmus. Libuška se stala miláčkem diváků a její filmografie je dlouhá a rozmanitá. Miroslava si však postupně našla cestu k rolím, které ji dávaly možnost ukázat jiný typ ženské síly a přítomnosti.

Někteří diváci si ji vybaví v méně komerčních projektech, kde se dokázala prosadit právě tím, čím disponovala – opravdovostí. Její herecká interpretace nebyla postavená na bujarém výrazu nebo lehkém úsměvu. Byla to práce s váhou postav i s vnitřní silou, kterou mnohé z jejích rolí vyžadovaly.

Když se podíváme na život měnící se směry, Miroslava zamířila na čas i do zahraničí. Přestěhovala se do Mexika, kde trávila delší období a žila život, který se odlišoval od veřejné pozornosti. Tamní prostředí ji inspirovalo a obohacovalo a i když nebyla pod drobnohledem českých bulvárních médií, její život tam měl vlastní rytmus, své radosti i starosti.

Žít v jiné kultuře, daleko od domova, přinášelo Miroslavě prostor k přemýšlení a osobnímu růstu, ale také určité výzvy, které nejsou na první pohled vidět.

Ať už se mluvilo o hereckých začátcích nebo zahraničních zkušenostech, Miroslavu provázely i těžké životní okamžiky, které nepatřily do veřejných titulků. Jednou z nejbolestivějších kapitol byla situace, kterou prožívala kolem své rodiny, například vážná nemoc dětí, která ji hluboce zasáhla i jako ženu, i jako sestru Libuše. To byla ta část jejího života, o které se nemluví často, ale která její život ovlivnila stejně silně jako její dny na prknech či před kamerou.

Miroslava nikdy nepotřebovala být slavnější než její sestra. Nepatřila k těm, kteří by svůj život vystavovali na odiv za každou cenu. Její síla spočívala spíš v tichém přístupu, v opravdových emocích a v ochotě kráčet tam, kde jí to dávalo smysl, i když to bylo daleko od lesku reflektorů.

Když se dnes ohlédneme za životními příběhy Libuše i Miroslavy Šafránkových, vidíme dvě rozdílné cesty, které se ale v mnohém doplňují. Jedna se stala ikonou českého filmu, druhá si našla své vlastní místo, někdy skryté, ale neméně cenné. Obě sdílely vášeň pro herectví, obě měly odvahu čelit životním výzvám a obě zanechaly po sobě stopy, které stojí za to si připomenout.

Zdroje: