Článek
Začalo to nevinnou poznámkou na chodbě
V našem paneláku bydlím už dvanáct let. Se sousedy jsme nikdy neměli větší problémy, maximálně jsme se občas pohádali kvůli úklidu chodby nebo špatně zaparkovanému autu. Proto mě překvapilo, když mě jednou ráno zastavila sousedka z vedlejšího bytu a požádala mě, abych přestala kouřit na balkoně.
Vysvětlila jsem jí, že nekouřím a cigarety doma nemám. Jenže ona trvala na svém. Každý večer prý cítí kouř, který se jí dostává do ložnice. Nechtěla jsem se hádat, a tak jsem jí jen zopakovala, že ode mě to být nemůže.
Během několika týdnů se ale přidali další sousedé. Jeden tvrdil, že kouř cítí na chodbě, druhý zase u otevřeného okna. Všichni byli přesvědčení, že vychází z mého bytu.
Začali si na mě stěžovat i u správce
Nejhorší bylo, že mi nikdo nevěřil. Sousedka dokonce tvrdila, že mě několikrát viděla večer stát na balkoně. To byla pravda, jenže jsem tam chodila zalévat květiny nebo si sednout s knížkou.
Jednoho dne mi přišel e-mail od předsedy našeho společenství vlastníků. Žádal mě, abych byla ohleduplnější a neobtěžovala ostatní cigaretovým kouřem. Odpověděla jsem, že nekouřím, ale připadala jsem si jako člověk, který se marně snaží dokázat něco naprosto samozřejmého.
Dokonce jsem několikrát pozvala sousedku k sobě, aby se přesvědčila, že v bytě žádné cigarety nejsou. Odmítla s tím, že přece není hloupá a že před návštěvou bych všechno uklidila.
Kouř jsem nakonec ucítila také
Jednou večer jsem seděla v obýváku a najednou ucítila slabý zápach cigaret. Přicházel z koupelny. Otevřela jsem dveře a zjistila, že je nejsilnější u větrací mřížky nad vanou.
Došlo mi, že sousedé si ten zápach nevymýšlejí. Jen si špatně vyložili, odkud přichází.
Napsala jsem předsedovi, že by bylo dobré zkontrolovat společnou ventilaci. Odpověděl mi, že pokud mám podezření na závadu, můžu ji nahlásit správci. Tím pro něj věc skončila.
Pravda vyšla najevo při opravě
O několik týdnů později začali v domě opravovat vzduchotechniku. Jeden z řemeslníků se mě při kontrole koupelny zeptal, jestli jsme někdy měli problém se zápachem kouře. Okamžitě jsem mu vyprávěla celý příběh.
Ukázalo se, že v jednom z bytů o dvě patra níž si nový nájemník udělal v koupelně místo na kouření. Zapínal ventilátor a předpokládal, že kouř jednoduše zmizí do šachty. Jenže kvůli špatně fungující zpětné klapce se zápach vracel do několika bytů nad ním.
Řemeslníci závadu opravili a správce následně upozornil nájemníka, že jeho kouření obtěžuje ostatní.
Omluvy jsem se dočkala jen od jednoho souseda
Když se ukázalo, odkud zápach přicházel, čekala jsem alespoň krátkou omluvu. Sousedka, která si stěžovala nejhlasitěji, mi ale jen řekla, že se tedy spletla. Prý to podle zápachu vypadalo, že kouř jde ode mě.
Jediný, kdo za mnou skutečně přišel, byl starší pán z vedlejšího patra. Přiznal, že mi nevěřil, a omluvil se.
Od té doby máme v domě zase klid. Když sousedku potkám na chodbě, normálně ji pozdravím. Náš vztah už ale není jako dřív. Celé léto totiž stačilo několika lidem jedno podezření, aby ze mě udělali viníka.
A přitom se nikdo pořádně neobtěžoval zjistit, odkud kouř skutečně přichází.
