Pavel Dumbrovský: vydělal si a skončil. Dnes žije život bez práce

Dumbrovský začínal už v osmdesátých letech v Československé televizi, kde se postupně vypracoval mezi respektované novináře. Po revoluci byl parlamentním zpravodajem a moderoval i prestižní pořady.

Zlom přišel v roce 1997, kdy přešel na Novu. Právě tam se stal jednou z hlavních tváří Televizních novin. Po boku Michaely Ochotské vytvořil dvojici, kterou sledovaly miliony lidí.

Zajímavá perlička? O tom, že bude moderovat hlavní zprávy, se prý dozvěděl úplnou náhodou z rádia, když byl na cestě do Německa.

Jenže zatímco jiní by na vrcholu kariéry drželi místo zuby nehty, on udělal pravý opak.

V roce 2012 prostě skončil. Bez velkých emocí, bez návratů.

Důvod byl překvapivě jednoduchý.

Dumbrovský si během let vydělal tolik, že už nemusel pracovat. A tak se rozhodl, že nebude.

V padesáti čtyřech letech odešel z televize, tedy v době, kdy většina moderátorů teprve sklízí to nejlepší.

A zatímco jeho kolegové řešili sledovanost a vysílací časy, on začal řešit úplně jiné věci. Kam poletí. Kde bude bydlet. Co chce ještě vidět.

Dnes žije úplně jinak, než by člověk čekal.

Velkou část roku tráví v zahraničí. S manželkou Jitkou, která je lékařkou, cestují po světě a nevyhýbají se ani místům, kam by většina lidí vůbec nejela.

A žádný luxus? Spíš naopak.

Klidně několik týdnů v Jižní Americe, jednoduché ubytování, někdy i za pár dolarů. Pro něj je důležité něco jiného než pohodlí. Svoboda a zážitek.

Sám říká, že zhruba půl roku tráví na cestách a zbytek doma s rodinou a vnoučaty.

S manželkou jsou spolu už od roku 1979 a mají tři děti. Každé z nich si šlo vlastní cestou.

Syn působí jako profesor v zahraničí, jedna z dcer se pohybuje v médiích a Dumbrovský má dnes už i několik vnoučat.

A i když by si mohl užívat klidný důchod doma, zjevně ho to neláká.

Když dnes vzpomíná na kariéru, dělá to s nadhledem. Třeba na momenty, kdy měl konflikty s politiky nebo stres před vysíláním.

Jednu z věcí si prý pamatuje dodnes. Před každým vstupem do vysílání si dělal kliky, aby se uklidnil.

A právě tyhle detaily ukazují, že za tím klidným hlasem byl člověk, který prožíval věci stejně jako každý jiný.

Dumbrovský dnes nežije v ústraní, ale ani nevyhledává pozornost.

Nesedí doma, nestěžuje si na důchod. Naopak. Dělá přesně to, co chtěl dělat vždycky, jen na to dřív neměl čas.

A možná právě to je na jeho příběhu nejzajímavější.

Odešel v momentě, kdy nemusel. A už se neohlédl.

Zdroje: