Po rozvodu přišel klid: jak dnes žije David Švehlík se současnou manželkou

David Švehlík patří k herecké generaci, která svoji práci bere s hlubokým vnitřním zaujetím. Od studií herectví až po profesionální angažmá se z něj stal výrazný představitel českého filmového i divadelního světa. Charisma na jevišti i před kamerou si získalo diváky i kolegy, ale stejně důležité pro něj bylo najít i pevnou oporu v osobním životě.

Švehlíkův život zahrnuje i osobní zákruty, které mu přinesly cenné zkušenosti. První manželství s herečkou Jitkou Schneiderovou bylo sledované médii i veřejností. Byla to silná dvojice se společným životem i dcerou, ale časem se ukázalo, že i vztahy, které se z venku jeví jako pevné, mohou procházet krizí a jejich rozchod tehdy zasáhl obě strany i okolí. Oba se následně snažili o co nejpřátelštější rodičovství, aniž by z minulosti utvářeli trvalé napětí.

Po osobních zkušenostech s minulostí se Švehlíkovi otevřela nová kapitola, která se točila kolem Venduly. Ta není z veřejného světa herectví, ale své poslání našla ve vzdělávání, pracuje jako učitelka na základní škole, kde děti objevují svět s radostí a zvědavostí. Její přirozený klid, laskavost a cit pro lidi spolu s Davidem brzy vytvořily pevné partnerství založené na vzájemné důvěře.

Jejich vztah není postavený na dramatech, ale na každodenních maličkostech. Společné rána u snídaně, rozdováděné večery doma a všední chvíle s dětmi jsou pro oba přirozenou součástí života.

To, co dnes definuje Švehlíkovo manželství, je právě ta stabilita. Nehledejte u nich křiklavé úspěchy nebo mediální výlevy, jejich síla spočívá v nenápadných projevech každodenní péče o rodinu, ve společných zážitcích a laskavosti, kterou si dávají i v maličkostech.

Vendula je pro Davida partnerkou, s níž sdílí nejen domácí atmosféru, ale i hodnoty, které považuje za důležité: vzájemné naslouchání, respekt k individualitě a podpora a to nejen v tvůrčím směru, ale i ve všedních výzvách.

Dnes Švehlík často mluví o tom, jak mu tenhle klid rodinného kruhu pomáhá v práci. Tvrdí, že dobře fungující domov mu dává vnitřní prostor pro to, aby se plně soustředil na role, které přijímá, ať už jsou to dramatické postavy, nebo jemnější příběhy z běžného života. Vendula s dětmi jsou jeho pevný bod, a právě proto dokáže při práci zůstat přítomný a autentický.

Tento současný vztah a rodina není jen pasáž života, kterou „má za sebou“. Je to něco, co Švehlík sdílí s pokorou a vděčností - bez přehánění, s respektem k tomu, co každý člen rodiny vnáší do jejich společného domova.

Zdroje: