Podoba se slavným otcem je nepřehlédnutelná. Filip Korn má ale vlastní svět

Jiří Korn nemá před veřejností tajnosti, ale rodinný život drží více stranou reflektorů. Přesto občasné společné chvíle s manželkou a synem odhalují něco, co je možná ještě silnější než jeho kariéra: oddanost rodině.

Filip je jediným synem Jiřího a jeho exmanželky Kateřiny. Už od mládí se zdálo, že jeho vývoj bude trochu jiný než u jeho vrstevníků. Rodiče si brzy všimli, že věci, které pro jiné děti přichází přirozeně, pro něj znamenají větší výzvy. Časem bylo jasné, že Filip žije s kombinací dětské mozkové obrny a autismu, které ovlivňují jeho chování i komunikaci.

Namísto paniky ale přišla péče, pozorování a hlavně trpělivost. A také hudba.

Hudba je pro Filipa téměř životním jazykem. V okamžicích, kdy bylo těžké se dorozumět jinak, přišla píseň. Ať už to byl společný poslech nebo hraní, právě melodie a rytmus se staly něčím, co rodinu spojovalo a pomáhalo Filipovi uvolnit se. Rodiče říkají, že v hudbě našli most, kterým mohou spolu komunikovat, usmívat se a sdílet emoce.

Pro Jiřího to není jen o občasném poslechu. Je to o vědomém přístupu, který považuje za jakousi terapii i společný rituál. A když vidí syna zpívat nebo se zapojovat do rytmu, ví, že našli cestu, která funguje.

Filipovy potřeby nejsou vždy lehké. Někdy vyžaduje víc času, více klidu, více nastavené rutiny. To je něco, co se rodina učí respektovat každý den od znova. Přizpůsobování se, naslouchání a tolerance se staly jejich každodenní realitou.

Manželka Renata jako tichá opora celého klanu vytváří prostor, kde se může každý cítit bezpečně. I když je každý člen rodiny jinak silný, dohromady tvoří celek, který si umí poradit s výzvami, které přináší Filipův svět.

I když se Jiří většinou drží scény a pódií, rodinný život je pro něj stejně důležitý. Filipa a jeho matku Kateřinu Kornovou rád bere s sebou i na běžné výlety – třeba do kina nebo na výstavy. A právě v těchto momentech se ukazuje, jak důležité je pro něj sdílet společný čas bez ohledu na okolí.

Není to výstavní „rodinná idylka“ pro média. Je to o tom být spolu v situacích, kde se všichni cítí dobře, kde je respekt a vnímání jeden druhého.

Čeho si lidé často nevšimnou, je, že roli otce Jiří přijímá s pokorou. Není to ten „silný muž“, který všechno zařídí raz dva. Je to ten, kdo se učí, kdo naslouchá, kdo přijímá, že některé dny jsou těžší než jiné, ale zároveň věří, že každý den má svůj smysl.

A přesně to dělá jejich rodinu silnou.

Zdroje: