Polabí mu otevřelo dveře. Syn Kláry Melíškové dokazuje, že talent se u nich dědí

Vyrůstat v rodině dvou herců může znít jako splněný sen. Jenže u Kláry Melíškové a Lukáše Hlavici to fungovalo trochu jinak.

Ani jeden z nich netlačil syna Františka do toho, aby pokračoval v rodinné tradici. Naopak. Oba dobře věděli, jak náročná herecká profese dokáže být, a byli by raději, kdyby si vybral jinou cestu. Jenže čím víc dospíval, tím jasnější bylo, že ho svět divadla a filmu přitahuje.

Po gymnáziu se rozhodl zkusit přijímačky na DAMU. A právě maminka byla nakonec tím člověkem, který mu s přípravou nejvíc pomohl. Žádná protekce, ale poctivá práce doma u stolu, rozbory textů a hodiny zkoušení. František později přiznal, že bez jejích rad by to měl mnohem těžší.

První velká televizní příležitost přišla se seriálem Polabí. A rozhodně nešlo o jednoduchý začátek.

František dostal roli neslyšícího mladíka Adama. Kvůli natáčení se učil český znakový jazyk, spolupracoval s neslyšícími konzultanty a snažil se pochopit svět lidí, kteří komunikují úplně jinak než většina z nás.

Na první televizní roli to byla pořádná výzva. O to víc překvapilo, s jakou přirozeností před kamerou působil. Mnozí diváci si ani neuvědomili, že jde o jeho televizní debut.

Když se František objeví vedle Kláry Melíškové, podobu s maminkou přehlédne jen málokdo. Stejný výraz, kudrnaté vlasy i nenápadný způsob vystupování.

Sám ale říká, že od obou rodičů si odnesl něco jiného. Maminka je pro něj člověk, za kterým chodí pro herecké rady. Tatínek Lukáš Hlavica ho zase naučil trpělivosti a tomu, že v této profesi nic nepřijde přes noc.

Je zajímavé, že ani slavní rodiče z něj nechtěli vychovat celebritu. Doma se podle něj vždycky víc řešilo samotné řemeslo než popularita. A možná právě proto působí tak přirozeně.

Možná i proto synovi tolik pomáhá.

Dnes patří Klára Melíšková mezi nejuznávanější české herečky, držitelky několika Českých lvů. Jenže sama přiznává, že na DAMU rozhodně nezářila od prvního dne.

Na přijímacích zkouškách si připadala ztracená. Pocházela z menšího města, neměla velké divadelní zkušenosti a dlouho měla pocit, že mezi ostatní vůbec nepatří. Dokonce později s úsměvem vyprávěla, že byla přijatá spíš na poslední chvíli než jako jasná favoritka. Právě tahle zkušenost jí dnes pomáhá chápat nervozitu mladých herců, mezi nimi i vlastního syna.

Přestože František už stojí před kamerou sám za sebe, jednu výhodu oproti většině začínajících herců pořád má.

Když si není jistý, stačí přijít domů.

Maminka mu přečte scénář, poradí, co by udělala jinak, a nebojí se být kritická. On sám několikrát přiznal, že právě její názor je pro něj ze všech nejdůležitější.

A Klára? Ta už dávno pochopila, že syn si stejně půjde vlastní cestou.

Možná proto na něj dnes působí ještě pyšněji než při jeho prvních úspěších. Ví totiž, že se před kameru nedostal kvůli známému příjmení. Prosadil se hlavně tím, že na sobě dokázal tvrdě pracovat.

Zdroje: