Článek
Obyčejné odpoledne
Šel jsem vyzvednout syna z družiny. Nic výjimečného, přišel jsem pár minut po konci, tak jak to občas bývá.
Chodba prázdná, klid.
A pak jsem si všiml cedule na dveřích.
Vzkaz, který měl být vtip
Byl napsaný fixou na papíře, pod tím pár smajlíků.
„Prosíme rodiče, aby chodili včas. Kdo přijde pozdě, dítě tu klidně necháme přes noc :)“
Na první pohled možná úsměvné.
Jenže mně to úplně nesedlo.
Co tím vlastně myslí?
Stál jsem tam a přemýšlel.
Jasně, asi nadsázka. Snaha odlehčit situaci.
Ale zároveň… fakt je tohle něco, co chcete napsat rodičům?
Ten pocit tam zůstal
Nešlo o to, že bych to bral doslova. Bylo jasné, že nikdo nikde děti přes noc nenechá.
Ale ten tón mi přišel zvláštní.
Jako by se tím problém spíš shazoval než řešil.
Krátká poznámka
Když jsem si syna vyzvedával, zmínil jsem to.
„To je docela ostrý humor,“ řekl jsem směrem k vychovatelce.
Usmála se: „To berte s rezervou.“
Jedna věta navíc
Jen jsem přikývl a dodal:
„Možná by stačilo napsat to normálně.“
Někdy je méně víc
Možná to měl být jen pokus o odlehčení.
Ale ne všechno musí být za každou cenu vtipné.
Stačí málo
A někdy je lepší zvolit pár obyčejných slov než něco, co ve výsledku vyvolá spíš rozpaky než úsměv.
