Rod Formanů skrývá nečekané příběhy. Vnučka Tonička dnes píše vlastní kapitolu

Antonie Formanová dnes patří k nejvýraznějším mladým českým herečkám. Za sebou má Českého lva, divadelní role i úspěšné filmy. Když se jí ale někdo zeptá na dědečka Miloše Formana, nemluví nejdřív o oscarech. Vzpomíná na dědu, na výlety, na společně strávený čas a na rodinu, která podle ní vždy držela při sobě. Právě to je na Formanových možná nejzajímavější. Přestože patří mezi nejslavnější české umělecké rody, doma se prý nikdy nehrálo na slavná jména. Dědeček byl prostě děda a táta zase táta, který místo červených koberců řešil, jestli se stihne postavit další divadelní stan.

Málokdo by čekal, že vnučka jednoho z nejslavnějších českých režisérů nebude vyrůstat ve vile nebo mezi hollywoodskými hvězdami. Realita byla úplně jiná. Její tatínek Petr Forman s bratrem Matějem objížděli Evropu s Divadlem bratří Formanů a děti často cestovaly s nimi. Francie, Belgie, Itálie nebo Španělsko se pro ni staly druhým domovem. Místo školních výletů přišly dlouhé cesty v karavanu a život mezi herci, loutkami a maringotkami. Antonie dnes říká, že právě tohle kočovné dětství ji ovlivnilo nejvíc. Dokonce natolik, že dlouho vůbec nechtěla být herečkou. Mnohem víc ji lákala veterinární medicína, protože kolem sebe neustále měla psy, koně a další zvířata. Herectví přišlo až mnohem později.

Když získala Českého lva za film Okupace, okamžitě se objevily poznámky, že slavné příjmení jí určitě pomohlo. Ona to ale vidí úplně jinak. Přiznává, že jméno Forman lidé znají po celém světě. Jenže stejně rychle podle ní přichází očekávání, že musí být lepší než ostatní. A právě to na ni vytvářelo mnohem větší tlak. Podobně vyrůstaly i její sestry. Nejstarší vystudovala filozofii a věnuje se divadlu, druhá sestra pracuje jako producentka kulturních projektů. Každá si našla vlastní cestu, aniž by je rodiče do čehokoliv tlačili.

Na Miloše Formana vzpomíná hlavně jako na člověka, který měl rád humor, cestování a rodinu. Často opakuje větu, kterou v jejich rodině slýchali všichni: „Heslo je rodina.“ Právě to podle Antonie vystihovalo dědečka nejvíc. Nebyl pro ni jen oscarovým režisérem, ale člověkem, který si i přes světovou kariéru dokázal udělat čas na obyčejné chvíle s nejbližšími. Možná právě proto se dnes sama snaží držet nohama na zemi, i když její kariéra míří stále výš.

Před několika týdny se Antonie vdala za režiséra Adama Martince. Svatbu si nechali hlavně pro rodinu a nejbližší přátele, přesně v duchu tradice, kterou Formanovi vždy vyznávali. Sama přiznala, že velkolepé oslavy nikdy nebyly nic pro ni.

Dnes už ji navíc málokdo vnímá jen jako pokračovatelku slavného rodu. Dokázala, že umí obstát sama. A možná právě to by Miloše Formana potěšilo úplně nejvíc. Ve své rodině totiž vždy tvrdil, že příjmení může otevřít dveře. Projít jimi ale musí každý sám.

Zdroje: