Článek
Sestra chtěla všechno zařídit sama
Naše maminka letos slavila sedmdesátiny. Se sestrou Marcelou jsme se shodly, že jí uděláme větší rodinnou oslavu. Já navrhovala oběd někde v restauraci pro nejbližší rodinu, Marcela ale měla mnohem větší plány. Našla restauraci se samostatným salonkem a nabídla se, že vyřeší rezervaci, menu i dort. Byla jsem ráda. Poslední dobou jsem měla v práci hodně starostí a organizování podobných akcí mě nikdy nebavilo.
Bavily jsme se jen orientačně o tom, že bychom se o náklady rozdělily. Žádnou konkrétní částku jsme ale nestanovily. Předpokládala jsem, že až bude Marcela vědět, kolik všechno stojí, zavolá mi a domluvíme se.
Z restaurace zavolali mně
Asi týden před oslavou mi během práce zazvonil telefon. Volala paní z restaurace a chtěla potvrdit konečný počet hostů. Nechápala jsem, proč volá právě mně. Pak se zeptala, jestli stále platí, že zbývajících 38 tisíc korun doplatím v den oslavy. Myslela jsem, že si mě s někým spletla.
Postupně jsem zjistila, že rezervace je vedená na moje jméno. Marcela při objednávce uvedla moje telefonní číslo a řekla, že účet budu hradit já. Sama už zaplatila zálohu deset tisíc. Celková cena oslavy se tedy blížila padesáti tisícům.
Okamžitě jsem sestře zavolala. Teprve tehdy jsem se dozvěděla, co všechno objednala. K původně plánované rodině přidala maminčiny kamarádky, několik bývalých kolegyň a vzdálenější příbuzné. Dohromady skoro čtyřicet lidí. Objednala slavnostní menu, neomezené nealkoholické nápoje, víno, výzdobu i velký dort.
Prý vydělávám víc
Když jsem se zeptala, proč je všechno napsané na mě, Marcela odpověděla, že jsme se přece domluvily, že oslavu zaplatíme společně. Jenže její představa společného placení byla zvláštní. Ona dala deset tisíc jako zálohu a ode mě automaticky očekávala zbytek.
Nakonec přiznala, že momentálně nemá peněz nazbyt. Já podle ní vydělávám výrazně víc, nemám malé děti a podobná částka mě prý finančně neohrozí. Nejvíc mě naštvalo, že to všechno byla pravda. Těch osmatřicet tisíc bych zaplatit dokázala. To ale neznamenalo, že může někdo jiný rozhodnout, za co je utratím.
Řekla jsem sestře, že polovinu oslavy zaplatím, ale zbytek musí vyřešit ona. Následovala hádka. Tvrdila, že teď přece nemůžeme rušit pozvané hosty a udělat mamince ostudu. Nakonec jsme část programu zrušily, omezily nápoje a Marcela si na svůj díl sáhla do úspor.
Maminka se o našem sporu dozvěděla až později
Samotná oslava dopadla krásně. Maminka byla nadšená a celý večer neměla tušení, co se odehrálo pár dní předtím. Řekly jsme jí to až mnohem později a samozřejmě nám vynadala oběma. Se sestrou jsme se nakonec také usmířily, ale jednu věc jsme si vyjasnily. Pokud někdy příště bude něco objednávat na moje jméno, nejdřív se mě zeptá.
Nešlo totiž ani tak o těch osmatřicet tisíc. Mnohem víc mě vyděsilo, jak snadno někdo rozhodl, že když si určitou částku můžu dovolit, automaticky souhlasím s tím, že ji také zaplatím.
