Slavný táta jí kariéru nevydláždil. Dcera Martina Myšičky se na DAMU dostala až napodruhé

Když se řekne dcera slavného herce, člověk si snadno představí dítě, které od malička pobíhá po divadelních šatnách a má o budoucnosti jasno. U Marie Anny Myšičkové to tak jednoduché nebylo. Dcera Martina Myšičky sice vyrůstala blízko umění, dlouho ale vůbec nebylo jisté, že skončí u stejného povolání jako táta. Bavilo ji kreslení, hudba a spíš než konzervatoř si vybrala grafický design.

Uměleckých možností přitom měla odjakživa víc než dost. Hraje na housle, ale zvládá také klavír, kytaru, flétnu nebo ukulele, zpívá a zkušenosti má i s tancem. Přesto se nakonec stále častěji vracela k herectví. Když Martin Myšička před lety mluvil o budoucnosti své tehdy dospívající dcery, opatrně připustil, že ji to začíná táhnout k filmu a divadlu. Asi tehdy ještě netušil, že jednou budou stát společně na jednom jevišti.

Marie Anna si totiž cestu ke škole, kterou chtěla studovat, musela trochu vyšlapat. Na DAMU se hlásila dvakrát a první neúspěch pro ni byl pořádnou lekcí. Sama později připustila, že při prvním pokusu možná ještě nebyla dostatečně připravená a vlastně ani přesně nevěděla, co od studia očekává. Podruhé už přijímačky zvládla.

Před kamerou se přitom objevovala dávno předtím. Už jako teenager si zahrála ve Specialistech, později se mihla také v úspěšných Devadesátkách. Mnohem větší příležitost ale přišla až se seriálem Milionáři, kde dostala roli Terezy, mladé samoživitelky pracující ve skladu.

Pro bezdětnou čtyřiadvacetiletou herečku to nebyla úplně samozřejmá poloha. Sama přiznávala, že s malými dětmi příliš zkušeností neměla a před natáčením z role matky cítila respekt. Nakonec jí paradoxně pomohlo, že její malý seriálový syn byl před kamerou nováčkem a choval se velmi spontánně.

Ještě zajímavější situace nastala v divadle. Marie Anna začala hrát v Dejvickém divadle v inscenaci Každý má svou pravdu a na jevišti se tam potkala přímo s Martinem Myšičkou. Slavné příjmení ale podle všeho neznamená, že by doma dostávala jen pochvaly.

Táta je pro ni jedním z lidí, jejichž názor na herectví ji opravdu zajímá. Když něco vidí, dokáže jí říct, co podle něj fungovalo a co by udělala lépe. Marie Anna jeho připomínky bere vážně, zároveň ale připouští, že někdy se jejich pohledy jednoduše rozcházejí. Což je asi zdravější než rodič, který potomkovi automaticky tleská po každém představení.

Martin Myšička přitom sám původně mířil úplně jinam. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a teprve poté definitivně zvítězilo herectví. Jeho dcera jako by podobnou potřebu hledání zdědila po něm. Nejdřív grafika, k tomu hudba a až potom naplno herectví.

Dnes už je zřejmé, že Marie Anna nechce zůstat jen „dcerou Martina Myšičky“. Milionáři jí přinesli jednu z prvních opravdu výrazných televizních příležitostí, hraje divadlo, věnuje se dabingu i rozhlasu a stále má otevřená vrátka k hudbě a výtvarnému umění.

A možná právě ona oklika je na jejím příběhu nejzajímavější. Do stejného světa jako slavný táta nakonec opravdu zamířila, jen si k němu našla vlastní cestu.

Zdroje: