Snowboarďáci Ester Geislerovou vystřelili. Život ji naučil brzdit

Pro spoustu lidí bude Ester Geislerová navždycky spojená se Snowboarďáky. Film jí přinesl obrovskou viditelnost, jenže zároveň i škatulku, hezká holka z teenagerského hitu. Nějakou dobu to k ní přilepené bylo, i když sama chtěla hrát víc než jen „sympatickou tvář“.

Postupně přišly další projekty, kde už dostávala víc prostoru. Třeba 3 sezóny v pekle, film, který byl úplně jiný typ práce než lehčí komedie. A právě podobné role jí pomohly se od prvního dojmu odpoutat.

Vedle filmu se dlouhodobě drží i divadla. Tam se nedá nic schovat a publikum pozná, když to není pravdivé. Ester sama často mluví o tom, že ji baví vyprávět příběhy, ne jen plnit očekávání. A že se časem naučila vybírat si věci víc podle obsahu než podle toho, jak „velké“ to vypadá zvenku.

Kromě herectví se věnuje i výtvarné stránce a projektům, které mají přesah. Ve veřejném prostoru je hodně vidět její Terapie sdílením, kde pracuje s emocemi, vztahy a komunikací, jen ne formou moralizování, spíš lidsky, někdy ostře, někdy s nadhledem.

V soukromí se Ester vdávala hodně mladá. Jejím manželem byl filmový architekt Jan Kadlec. Právě s ním má dvojčata, syna Jana Étienna a dceru Miu Rosu. Dnes už jsou dospělí a Ester je v tomhle tématu spíš opatrná, děti nevytahuje jako obsah pro veřejnost.

Manželství ale nevydrželo a přišel rozvod. Bez velké show a bez potřeby přetahovat se přes titulky. Spíš tichý konec jedné kapitoly, kterou si musela odžít jako každý jiný člověk, jen s tím rozdílem, že se na to lidé dívají.

V posledních letech se její jméno spojuje s hercem Martinem Hronským Krupou, který je o zhruba deset let mladší. Přesně ten typ vztahu, který část lidí automaticky začne komentovat, i když vlastně neznají ani jejich běžný den.

Ester k tomu přistupuje po svém. Bez obhajování a bez vysvětlování. Dává spíš najevo, že věk je pro ni detail, pokud vztah funguje a dává smysl oběma.

Na Ester je zajímavé, jak se v čase posunula. Nejen vizuálně, to je to nejmenší, ale hlavně v tom, jak mluví o životě. V rozhovorech otevřeně přiznává, že si prošla obdobím, kdy musela řešit sama sebe, vztahy, vnitřní tlak i to, co člověk dělá jen proto, aby vyhověl okolí. A že jí pomohlo zpomalit, přestat hrát roli i v běžném životě a začít si hlídat hranice.

Možná i proto dnes působí klidněji. Ne jako někdo, kdo chce být za každou cenu vidět, ale jako člověk, který si vybírá, co pustí ven a co si nechá doma.

Zdroje: