Článek
Neodmítám technologii. Jen ji chci využít podle sebe
Nejsem odpůrkyně samoobsluh. Naopak — občas je to šikovná věc, když chci rychle odejít. Ale nesnáším, když jich je málo nebo je fronta nehybná. Třeba kytici, nedopečené pečivo nebo větší nákup samoobsluha prostě nerozpozná a začne to zadrhávat. A já stojím a hledám nervy.
Smlouvání se nevyplácí
Málokdy si troufnu. Ale být matka s nákupem během hektického rána a postávat u rozsvíceného automatu, který váží místo toho, aby skenoval, je ztráta času i trpělivosti. Několikrát jsem se ptala obsluhy, jestli by se neotevřela klasická pokladna — prý to nejde. Ale pak jsem objevila trik.
Moudrá věta, která má sílu
Bylo půl desáté ráno a samoobsluha v provozu — ale fronta nehnula. Najednou přistoupila žena s nákupem tak velkým, že bral dech i automatům. „Zaplatím eurem,“ řekla klidně. A hned přiletěl manažer, pokladna se otevřela a nákup začal plynule. Z populárního zboží jsem se octla centimetry od vítězství.
Tenhle úsměv chce každý
Ženy ve frontě jásaly, i když slečna u pokladny se tvářila nejdřív vyděšeně. Zákaznice si to rozmyslela a nakonec zaplatila v korunách — ale tato věta už fungovala. Ta věta byla žert, který otevřel víc než jen pokladnu. Ukázalo se, že obsluha nestojí o konflikt. Pokud má něco fungovat lidsky, stačí najít správnou formuli.
Na čase, aby zůstalo jen slušné, ne nevýhodné
Samotné samoobsluhy zůstávají skvělé pro rychlé nákupy. Ale měli bychom mít možnost volby. Klidně zadarmo, třeba raritu pro europlatící. Nejde o obranu barbarské obsluhy — jde o princip svobody a komfortu. A někdy o jednoduchou lidskost.
