Syn Pavla Trávníčka proslul díky jediné reklamě. Teď má za sebou šikanu i pohádkové smíření s tátou

Jako pětiletý kluk se malý Dytrt objevil v legendární reklamě na kečup — zrzavý klučík si z hranolek dělal upíří zuby. Diváci ho rázem milovali. Přezdívka „kečupák“ však nesla víc než úsměv — ve škole se stal terčem šikany. „Smáli se mi, že jsem zrzavý, nejmenší, k tomu jsem měl problémy s pletí,“ vzpomínal v pořadu 13.komnata. Skryté posměšky, uzavřenost – to byl jeho každodenní život.

Pavel dlouho netušil, proč je tak jiný. Teprve ve věku sedmi let—na táboře—se náhodou dozvěděl z bulvárního článku, že jeho biologickým otcem není nikdo jiný než pohádkový princ Pavel Trávníček. „Brečel jsem, mamka pro mě musela přijet,“ vyprávěl později dojatě. Ta chvíle byla zásadní. Pravda mu najednou umožnila hledat sám sebe.

Zprvu to byl krok do neznáma. Pavel mladší poslal tátovi dopis — a otec odpověděl. Poprvé se viděli, když mu bylo dvanáct. Setkání bylo jako splněný sen. Ten, kdo se bál jít do školy, kde ho zavírali na záchod, teď stál s oporou slavného otce. A společně objevili, že krevní pouto může i léčit.

Dnes je Pavel Dytrt herec, dabér i režisér dialogů. Už nejde o roli dítěte, ale o dospělou identitu. Hrál například v seriálu Vyprávěj nebo O ztracené lásce, působí v dabingu i divadle. A vztah s otcem? Funguje. Dokonce spolu hráli v inscenaci Tři oříšky pro Popelku, kde otec ztvárňuje krále a syn má svůj profesní podíl. To je symbol současnosti — vztah, který mohl zůstat v mlze, a místo toho vykvetl v dialogu i pokoře.

Dytrtova cesta není pohádka bez trnů — byla šikana, hanba, kdy jeho pravdu přijala veřejnost až s odstupem. Přesto: že teď hledá otce i sebe ve stejných obrazech i hlasech, ukazuje, že nejhezčí příběhy jsou ty, co píše život. Ne scénář, ne dekorace — ale odvaha být sám sebou.

Zdroje: