Syn Terezy Kostkové dospěl. Slavné jméno mu nestačí, vlastní cestu si razí po svém

Když má člověk za maminku Terezu Kostkovou a za prarodiče Petra Kostku s Carmen Mayerovou, leckdo automaticky čeká, že skončí na divadelních prknech.

Antonín to ale vidí trochu jinak.

Divadlo i natáčení zná odmalička. Jako malý často doprovázel maminku do zákulisí a dobře ví, jak náročná tahle profese dokáže být. Přesto nikdy nepůsobil jako někdo, kdo by chtěl využít slavné příjmení nebo si zkracovat cestu.

Naopak. Tereza několikrát naznačila, že syn si hledá vlastní směr a ona mu do něj nechce mluvit. Je prý mnohem zajímavější sledovat, jak si mladý člověk najde vlastní cestu, než ho tlačit do rodinné tradice.

Herectví mu není cizí, ale mnohem víc ho přitahuje svět, který diváci běžně nevidí.

Už několik let se věnuje rozhlasovým projektům a práci se zvukem. Právě tam našel prostor, kde může tvořit bez toho, aby byl neustále středem pozornosti. Není to práce, která plní titulní stránky, ale přesně takový styl mu podle všeho vyhovuje.

Lidé z jeho okolí říkají, že je spíš klidný pozorovatel než člověk, který by potřeboval být neustále vidět.

Když se Antonín objeví na společenské akci, jedno je jasné během pár vteřin.

Podobu s rodinou prostě nezapře.

Po mamince zdědil výrazné oči a příjemný úsměv, po dědečkovi Petrovi Kostkovi zase klidné vystupování. Fanoušci si navíc v posledních měsících všimli ještě jedné věci. Z nenápadného kluka vyrostl pohledný mladý muž, kterého na premiérách doprovází jeho přítelkyně Bea Ratajská.

A ani ta není veřejnosti úplně neznámá. Pochází totiž ze známé herecké rodiny, přesto oba působí velmi nenápadně a soukromí si pečlivě chrání.

Většina mladých lidí chce po dosažení plnoletosti vlastní byt.

Antonín měl trochu jiné přání.

Rozhodl se odstěhovat k prarodičům, Petru Kostkovi a Carmen Mayerové, kteří bydlí v centru Prahy. Důvod byl překvapivě prostý. Chtěl být blíž škole i městskému životu a zároveň trávit více času s prarodiči, se kterými měl odmala výjimečně blízký vztah.

Petr Kostka tehdy s úsměvem přiznal, že z vnukova rozhodnutí měl radost, i když to znamenalo přestavět část bytu na nový pokoj.

Mohla by se chlubit tím, že její syn zdědil talent po celé rodině.

Jenže ona mluví o něčem úplně jiném.

Největší radost jí dělá, že se Antonín nesnaží využívat známé příjmení. Nečeká, že mu někdo něco usnadní, a raději si všechno buduje po svém.

A možná právě proto působí tak sympaticky.

Ve světě, kde děti slavných rodičů často vyrůstají pod drobnohledem veřejnosti, si Antonín dokázal zachovat něco, co je dnes čím dál vzácnější.

Přirozenost.

Možná o něm zatím není slyšet tolik jako o jeho mamince nebo slavných prarodičích. Pokud ale bude pokračovat stejným tempem, vlastní jméno si vybuduje úplně sám.

Zdroje: