Článek
Naše dcera bývala často nemocná. Nic vážného, ale pořád nějaké virózy, kašel nebo bolesti břicha. Pediatrička nám doporučila jednoduchý režim, minimum doplňků a hlavně opatrnost s různými „zaručenými přípravky“.
S manželem jsme se tím řídili.
Jenže moje tchyně měla na podobné věci vlastní názor.
„Já jsem taky vychovala děti“
Od začátku dávala najevo, že dnešní rodiče podle ní všechno moc řeší. Když jsme odmítli některé sirupy nebo domácí směsi, jen mávla rukou.
Prý jsme přecitlivělí.
Prý děti potřebují „podpořit imunitu“.
Nechtěli jsme se hádat, a tak jsme spoustu poznámek přešli.
Dcera začala říkat zvláštní věci
Jednou po návštěvě u babičky přišla domů a mezi řečí zmínila, že dostala „sladké kapky jako vždycky“.
Zarazilo mě to.
Ptala jsem se, co přesně myslí, ale sama nevěděla. Jen popsala malou lahvičku, kterou jí tchyně pravidelně dávala.
A tehdy jsem začala mít špatný pocit.
Rozhovor, který nic nevyřešil
Když jsme se tchyně zeptali, co jí dává, tvářila se dotčeně. Prý jen bylinkové kapky a vitaminy. Nic důležitého.
Jenže nám vadilo něco jiného.
Že jsme o tom vůbec nevěděli.
Zlom přišel u lékaře
Při další kontrole jsme to zmínili pediatričce. Ta se nás začala vyptávat podrobněji a upozornila nás, že kombinování různých doplňků nebo přípravků bez vědomí rodičů nemusí být bezpečné.
Informovanost rodičů o bezpečném podávání léků a doplňků dětem přitom odborníci považují za zásadní součást péče.
A v tu chvíli nám došlo, že už nejde jen o rozdílný názor.
Najednou jsme viděli víc věcí
Začali jsme si zpětně vybavovat různé situace. Jak tchyně schovávala obaly od přípravků, jak před dcerou říkala, ať nám „nemusí všechno vyprávět“.
Možná to myslela dobře.
Ale nám z toho bylo úzko.
Rozhodnutí, které se jí nelíbilo
Po tom všem jsme nastavili jasná pravidla. Žádné léky, vitaminy ani podobné věci bez našeho vědomí. A pokud je nebude respektovat, dcera u ní nebude zůstávat sama.
Tchyně se urazila okamžitě.
Prý jí nevěříme.
Jenže tady už nešlo o důvěru k ní.
Šlo o zodpovědnost za dítě.
Doma bylo chvíli napětí
Nějakou dobu mezi námi panoval chlad. Manžel z toho byl unavený, protože měl pocit, že stojí mezi dvěma stranami.
Rodinné konflikty přitom často dopadají nejvíc právě na děti, které napětí vnímají mnohem silněji, než si dospělí uvědomují.
A právě proto jsme nechtěli, aby se to dál vyhrocovalo.
Nešlo o vitaminy
Nešlo o jednu lahvičku nebo pár kapek.
Šlo o to, že rodiče musí vědět, co jejich dítě dostává.
A že „myslet to dobře“ ještě neznamená překračovat hranice.
Někdy musíte být nepříjemní
I vůči vlastní rodině.
Protože když jde o dítě, nemůže být klid v rodině důležitější než bezpečí a důvěra.
