Tohle by dnes neprošlo. Jak Jiří Kodet vychovával svou dceru

Barbora Kodetová nikdy nepatřila mezi děti, které by jejich rodiče rozmazlovali. Její otec Jiří Kodet byl výrazná osobnost, a to nejen na jevišti, ale i doma. Výchovu pojal po svém, někdy tvrdě, někdy nepochopitelně, ale vždy s jasným cílem.

Nešlo o klasické dětství plné her. Místo toho ji vedl k samostatnosti, pohotovosti a schopnosti obstát v jakékoli situaci. Často ji učil věci, které by u jiných rodin působily nezvykle. Právě díky tomu si ale podle vlastních slov osvojila dovednosti, které jí zůstaly dodnes.

Kodet byl typ člověka, který neříkal, co dělat. On to žil. Vedl děti příkladem, trval na poctivosti a pracovitosti. A kdo neobstál, ten to pocítil.

Doma panovala disciplína, na kterou nebyl každý připravený. Jiří Kodet byl náročný a neústupný, někdy až nekompromisní. Jeho výchova mohla působit tvrdě, ale měla jasný směr.

Dcera vzpomíná, že ji vedl i k věcem, které pro dítě nebyly zrovna příjemné. Nutnost soustředění, vnímání umění nebo vystavení nepohodlí patřily k běžné realitě. Nešlo o pohodlí, ale o formování osobnosti.

Právě tahle přísnost jí ale podle vlastních slov pomohla pochopit svět v širších souvislostech. Naučila se zvládat tlak, přijímat kritiku a nevzdávat se při prvním problému.

Přestože byl Jiří Kodet náročný a někdy i nevyzpytatelný, mezi ním a jeho dcerou existovalo silné pouto. Nebyl to typický něžný vztah, ale o to hlubší.

Barbora Kodetová postupem času pochopila, že za jeho chováním byla obrovská citlivost a vnitřní boj. Viděla v něm nejen přísného otce, ale i člověka, který si nesl vlastní bolesti.

Z jeho výchovy si odnesla dvě zásadní životní lekce. Obstát i ve chvílích, kdy je to nepříjemné, a zůstat pokorná. A i když jejich společné chvíle nebyly vždy jednoduché, dnes na ně vzpomíná s respektem.

Protože právě taková výchova, i když bolí, člověka formuje nejvíc.

Zdroje: