Článek
Těšili jsme se na malou odměnu po výletě
S manželkou rádi jezdíme po českých hradech a zámcích. Nejsme žádní dobrodruzi, spíš si užíváme procházky, historii a občas si po cestě dopřejeme něco dobrého.
Tentokrát jsme vyrazili na jeden známý hrad. Počasí vyšlo nádherně, prošli jsme si areál, udělali pár fotek a kolem poledne jsme začali přemýšlet, kde si sedneme.
Přímo pod hradem byla útulně vypadající kavárna s terasou. Lidé seděli venku, na stolech byly dorty a z dálky to působilo jako ideální místo.
Přesně něco pro nás.
Objednáme si kávu, dáme si zákusek a chvíli si odpočineme, říkali jsme si.
Jenže nadšení nám vydrželo jen do chvíle, než jsme otevřeli jídelní lístek.
Nešlo o pár korun navíc
Nikdy jsem nepatřil mezi lidi, kteří počítají každou korunu. Chápu, že turistická místa bývají dražší.
Jenže všechno má své hranice.
Když jsem viděl cenu obyčejného koláče, myslel jsem si nejdřív, že špatně čtu. Káva stála skoro tolik jako oběd v restauraci u nás doma.
Manželka se na mě podívala a bylo jasné, že přemýšlí nad tím samým.
Nešlo o to, že bychom si to nemohli dovolit.
Spíš nás překvapilo, jak samozřejmě ty ceny působily. Jako by bylo normální, že člověk za krátké posezení utratí několikanásobek toho, co kdekoliv jinde.
Kolem nás si lidé objednávali bez váhání. Někteří si fotili dezerty, jiní si dávali druhou kávu.
Možná jsme byli jediní, komu to přišlo zvláštní.
Nejvíc mě zarazila jedna věc
Nakonec jsme si sedli jen na chvíli a dali si minerálku.
Pozoroval jsem ostatní hosty a přemýšlel, proč mě to vlastně tolik zaskočilo.
Pak mi to došlo.
Nešlo o ceny samotné.
Šlo o pocit, že na některých místech už člověk není návštěvník nebo turista, ale především zákazník, ze kterého je potřeba vytěžit maximum.
Cestou domů jsme se zastavili v malé rodinné cukrárně v sousedním městě.
Dali jsme si kávu, dva zákusky a ještě si odnesli něco domů.
A stálo nás to méně než původně plánované posezení pod hradem.
Možná je to jen znamení doby. Možná jsou lidé ochotní za podobný zážitek platit.
Já jsem si ale z toho výletu odnesl jinou myšlenku.
Nejhezčí vzpomínky většinou nevznikají tam, kde je všechno nejdražší. Často je najdeme na místech, která si na nic nehrají a kde se člověk necítí jako peněženka na nohou.
