Úspěch v Ulici, zkouška doma: Ondřej Havel otevřeně o tlaku práce a rodině

Ondřej Havel není typ herce, který by se ztrácel v pozadí. V Ulici si vybudoval silnou pozici a jeho postava si našla publikum, které mu zůstává věrné. Není to žádná hvězdná jízda přes noc, spíš poctivě budovaná práce. O to víc je znát, že si své místo před kamerou hlídá, ale zároveň nechce, aby mu profese přerostla přes hlavu. V rozhovorech působí klidně, bez manýr a bez snahy cokoliv přikrášlovat. Herectví bere jako řemeslo, které mu dává svobodu, ale i zodpovědnost.

Ulice mu přinesla stabilitu i viditelnost. Role starosty není jen o krátkých vstupech, často nese děj a emoce, což je pro herce výzva. Havel si postupně získal pověst spolehlivého profesionála. Nehoní se za titulními stranami, spíš si hlídá, aby každá další práce měla smysl. Díky tomu má u kolegů respekt a u diváků důvěru. A to je kombinace, která se neokouká.

Vedle herectví se pustil i do moderování ranního pořadu Snídaně s Novou. Pro něj to znamenalo vystoupit z komfortní zóny a naučit se reagovat naživo, bez možnosti opravy. Ranní vysílání má svoje tempo a energii a Havel přiznává, že to byla škola pohotovosti i soustředění. Zároveň mu to otevřelo další polohu práce s lidmi, jinou než tu, na kterou je zvyklý ze seriálového placu.

Mimo plac má úplně jinou roli. S manželkou Bárou tvoří sehraný pár, který si prošel běžnými radostmi i drobnými krizemi. Narození dvojčat Olivie a Eliany obrátilo jejich denní režim naruby. Najednou nejde plánovat jen podle natáčení, ale podle toho, kdo kdy vstává k dětem a kdo zvládne večerní uspávání. Havel přiznává, že občas jede „na doraz“. Někdy se sejde víc starostí naráz a doma se řeší jeden trabl za druhým. Nezastírá únavu ani to, že sladit práci s rodinou není romantický obrázek z katalogu, ale každodenní realita.

Co na něm fanoušci oceňují, je normálnost. Nepůsobí jako někdo, kdo by se stylizoval do ideálního obrazu. O dětech mluví s respektem i nadhledem, přiznává, že rodičovství je radost, ale i zkouška nervů. Přesto dává jasně najevo, že rodina má přednost. Když může, stáhne se z pracovního tempa a je doma. Ne proto, aby si „odškrtl povinnost“, ale protože mu to dává smysl.

Ondřej Havel tak dnes stojí pevně na dvou nohách. Jednou v roli, která ho živí a baví, druhou v rodině, která ho drží při zemi. Možná právě tahle rovnováha z něj dělá herce, kterému diváci věří. Nehraje si na někoho, kým není. A to je v dnešní době vzácná deviza.

Zdroje: