Článek
Na taneční kurz mě přemluvila kamarádka
Manžel zemřel před pěti lety. První rok jsem skoro nikam nechodila, později jsem si našla několik koníčků. Největší radost mi udělaly taneční večery pro seniory, na které mě přemluvila sousedka.
Právě tam jsem poznala Karla. Bylo mu sedmdesát, rád cestoval a měl podobný smysl pro humor jako já. Nejdřív jsme spolu jen tančili, později mě pozval na kávu. Po několika týdnech jsme začali chodit na výlety.
Poprvé po dlouhé době jsem se těšila, až mi někdo zavolá jen proto, že mě chce slyšet.
Syn se za mě začal stydět
O Karlovi jsem řekla synovi při nedělním obědě. Čekala jsem, že bude rád, že nejsem pořád sama. Jenže Martin se zamračil a zeptal se, jestli mi to připadá normální.
Prý bych měla v sedmašedesáti myslet spíš na vnoučata než na randění. Nejvíc ho rozčílilo, když zjistil, že jsme byli s Karlem společně na taneční zábavě.
„Co si o tobě asi řeknou sousedi?“ zeptal se.
Odpověděla jsem, že nevím. A že mě to vlastně ani nezajímá.
Vadilo mu i to, jak se oblékám
Za několik dní jsem si koupila nové šaty. Byly tmavě modré, jednoduché, jen o něco elegantnější než oblečení, které běžně nosím.
Když mě v nich Martin uviděl, poznamenal, že se snažím vypadat na čtyřicet. Pak dodal, že bych si měla zachovat trochu důstojnosti.
To mě zabolelo. Celý život jsem se starala o rodinu, pracovala a vychovala dvě děti. Najednou jsem měla pocit, že mi syn chce určovat i to, co si smím obléknout.
Poprvé jsem se synovi postavila
Řekla jsem Martinovi, že svého otce budu mít vždycky ráda. To ale neznamená, že musím zbytek života strávit sama.
Připomněla jsem mu také, že když se po rozvodu znovu zamiloval, nikdy jsem mu nevyčítala, že už není nejmladší. Bylo mu tehdy přes čtyřicet.
Chvíli mlčel. Nakonec přiznal, že mu připadá zvláštní představit si mě s jiným mužem než s jeho otcem.
To jsem dokázala pochopit. Jen jsem odmítla, aby kvůli tomu rozhodoval o mém životě.
Na svůj věk už se vymlouvat nechci
S Karlem se vídáme dál. Každý máme svůj byt a nikam nespěcháme. Někdy jdeme tančit, jindy jen na procházku nebo do kina.
Martin si na naši známost postupně zvyká. Nedávno se dokonce zeptal, jestli Karel přijde na rodinnou oslavu. Beru to jako dobré znamení.
Nevím, jestli spolu budeme rok, nebo deset let. Vím jen, že je mi s ním hezky.
A jestli si někdo myslí, že v sedmašedesáti už bych měla jen sedět doma a čekat na návštěvu vnoučat, bude se muset smířit s tím, že mám trochu jiné plány.






