Z přítelkyň soupeřky: Jirásková a Švorcová se rozešly kvůli milenci i politickým názorům

Byly to ženy, které měly před sebou obrovskou budoucnost. Jirásková – noblesa a sarkasmus. Švorcová – intenzita, ideály, přísnost. Na začátku kariéry k sobě měly blíž, než by mnozí čekali. Často zkoušely na stejných scénách, sdílely šatny, debaty i sny o budoucnosti. V divadelním světě se říkalo, že pokud některá z nich dostane velkou roli, druhá není daleko. Jenže tahle blízkost měla i svou daň, obě toužily uspět a nesly v sobě velké ambice.

Přelom nastal ve chvíli, kdy se v jejich blízkosti objevil charismatický herec a režisér. Švorcová s ním tvořila pár, jenže podle její verze událostí měl právě on být „odtažen“ po bok Jiráskové. I když se nikdy veřejně neprokázalo, jak to přesně bylo, ve světě divadla se šeptalo, že na place létaly ostré pohledy a sarkastické poznámky. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Přátelství se rozpadlo a začalo soupeření, které bylo vidět víc, než si obě přály.

Zatímco Jirásková si udržovala silnou osobnost, ale nepouštěla se do ideologických projevů, Švorcová se stala oddanou tváří komunistického režimu. Její víra v ideály byla tak silná, že se stala veřejnou podporovatelkou politiky, kterou mnoho kolegů odmítalo. Mezi lidmi v branži se říkalo, že Švorcová začala používat svůj vliv způsobem, který vyvolával strach. Někteří dokonce tvrdili, že dokázala udělat kolegům ze života peklo, když byli proti ní. A Jirásková? Ta byla přesný opak. Proslula humorem, nezávislostí, a především tím, že se dokázala ubránit i pod tlakem doby.

I po mužské zradě zůstával mezi nimi ještě jeden zlom – jejich postoje. Švorcová byla přesvědčená o své pravdě, Jirásková si šla vlastní cestou. A protože obě byly výrazné osobnosti, střet byl nevyhnutelný. V zákulisí divadel bylo slyšet, že se Švorcová odmítala smířit s tím, že Jirásková měla vlastní názor. A Jirásková zas nebyla ochotná se nechat zastrašit. Dvě ženy, které kdysi seděly v jedné šatně, se najednou ocitly na opačných stranách barikády – nejen v lásce, ale i v životní filozofii.

Čas je někdy největší soudce, ale v jejich případě nezahojil úplně všechno. Švorcová zůstala věrná svému přesvědčení do poslední chvíle. Jirásková si držela styl, humor i určitou eleganci, s níž se vyrovnávala s celou kariérou. Z přátelství dvou talentovaných žen se stala rivalita, která se zapsala do historie divadelního světa. A i když obě odešly jinou cestou, jejich příběh ukazuje, jak křehké může být spojení velkých osobností, když do hry vstoupí láska, ego a politika.

Zdroje: