Za úsměvem Ester Janečkové se skrývá silný příběh. Nevěra ani ztráta dítěte rodinu nerozdělily

Na první pohled působí Ester Janečková jako žena, které všechno vyšlo.

Oblíbená moderátorka, spokojená rodina, tři děti a manželství, které trvá už desítky let. Jenže ona sama několikrát přiznala, že realita byla mnohem složitější.

S manželem Zdeňkem se poznali ještě jako mladí. On studoval medicínu, ona nejdřív zdravotnickou školu a později zamířila na DAMU. Společně dospívali, zakládali rodinu a řešili úplně stejné starosti jako tisíce jiných párů.

Jenže po letech přišla chvíle, kterou nečekala.

Jednoho dne jí manžel oznámil, že miluje jinou ženu.

Nešlo o krátký flirt ani pomluvu z bulváru. Opravdu odešel z domova a Ester zůstala sama se třemi dětmi a hlavou plnou otázek.

Později přiznala, že to bylo jedno z nejtěžších období jejího života. Nejtěžší nebyla samotná nevěra, ale pocit, že se rozpadá rodina, kterou tolik let budovali.

Přesto tehdy nechtěla všechno zahodit.

Nevyhrožovala, nedávala rozhovory plné zloby ani si nevyřizovala účty přes média. Čekala, jestli jejich vztah ještě dostane druhou šanci.

A dostal.

Návrat k sobě ale neznamenal, že bylo ze dne na den všechno dobré.

Oba museli začít znovu. Mluvit spolu otevřeněji než kdy dřív, přiznat si vlastní chyby a naučit se znovu důvěřovat.

Ester dnes říká, že právě tehdy pochopila, že dlouhé manželství nestojí na tom, že se lidé nikdy nezraní. Stojí hlavně na tom, jestli jsou ochotni hledat cestu zpátky.

Možná právě proto o své zkušenosti mluví tak otevřeně. Ví, že podobnou krizí prochází mnoho rodin, jen o tom nemluví nahlas.

Když se zdálo, že mají nejhorší za sebou, čekala je další rána.

Ester otěhotněla a celá rodina se těšila na další miminko. Jenže těhotenství skončilo tragicky.

Dodnes vzpomíná na okamžik, kdy při ultrazvuku lékařka dlouho mlčela. V tu chvíli prý pochopila, že se stalo něco strašného.

O ztrátě nenarozené dcery mluví jen výjimečně. Když už se k ní vrací, vždy připomíná jednu věc – že podobná bolest člověka nikdy úplně neopustí. Jen se s ní časem naučí žít.

Jako by toho nebylo málo, přišla další bolest.

Její čtrnáctiletý synovec Filip spáchal sebevraždu. Ester o tom začala veřejně mluvit až s odstupem času, protože cítila, že mlčení nikomu nepomůže.

Od té doby opakovaně podporuje lidi, kteří řeší psychické problémy nebo hledají odvahu mluvit o své sexuální orientaci. Sama přiznává, že si dodnes klade otázku, jestli tehdy nešlo udělat něco jinak.

Odpověď ale nenašla.

Když Ester Janečkovou dnes vidíte v pořadu Sama doma, jen těžko byste hádali, kolik bolesti si nese.

Možná právě proto působí tak klidně.

Život ji naučil, že nic není samozřejmé. Ani vztahy, ani děti, ani obyčejné ráno, kdy se všichni sejdou u jednoho stolu.

A právě to je podle ní největší bohatství.

Ne televizní popularita.

Ne ocenění.

Ale rodina, která i přes všechny pády zůstala spolu.

Zdroje: