2 dny v srdci Vysočiny: Ledeč, Melechov a tajemná údolí u Lipnice

Na Vysočině člověk často najde přesně to, co od krátkého útěku z města čeká – klid, lesy, řeku a místa, která mají zvláštní atmosféru. Náš dvoudenní výlet začal v malebném městě Ledeč nad Sázavou.

Po příjezdu jsme ve městě ještě stihli menší nákup a pak už jsme vyrazili pěšky podél řeky Sázava směrem do Koutů. Cesta vede příjemnou krajinou, kde se střídají louky, lesy a výhledy na klidně tekoucí řeku.

Naším cílem byl Hotel Kouty, který je schovaný téměř uprostřed lesa. Místo působí velmi klidně a nabízí několik možností ubytování – kromě klasických pokojů také chatky. Velkým bonusem je zdejší wellness, které po dni na nohou přijde opravdu vhod.

Večer jsme si užili ticho lesa, krátkou procházku po okolí a odpočinek, který přesně odpovídal atmosféře tohoto místa.

Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili na krátký výlet na vrch Melechov. Tento nenápadný kopec patří mezi nejvyšší body v okolí a nabízí příjemnou lesní trasu ideální na ranní protažení před dalším programem.

Po návratu jsme se sbalili a přesunuli se do nedaleké obce Lipnice nad Sázavou, která je známá nejen svým hradem, ale i zajímavými skalními reliéfy v okolních lomech.

Cílem naší procházky byl okruh známý jako Národní památník odposlechu. Upřímně řečeno – cedule jsme si předem moc nestudovali, a tak jsme se hned na začátku vydali trochu jiným směrem, než jsme plánovali.

I tak jsme ale stihli objevit dvě známé skalní plastiky – Ucho a Zlaté oči. Tyto monumentální reliéfy vytesané do skal působí v tichu bývalých lomů až překvapivě silným dojmem.

Třetí dílo – Ústa pravdy – jsme už nestihli. Čas nás začal tlačit, protože jsme se museli vrátit zpět na ubytování, kde jsme měli rezervovanou saunu.

Návrat do lesa byl vlastně ideální tečkou za celým výletem. Ještě jsme si užili pár posledních chvil ve wellness, zahřáli se v sauně a vychutnali si klid posledního večera.

Pak už nás čekala poslední noc před odjezdem domů. Krátké dva dny, ale plné krásných míst, ticha přírody a příjemného odpočinku – přesně takové, jaké si člověk od Vysočiny slibuje.