Bezhlavý z Motola: méně známý případ Jiřího Markoviče

Když jsem viděla seriál o Jiřím Markovičovi, zaujalo mě, jak moc stojí vyšetřování na detailech, trpělivosti a pochopení lidí. A přesně tohle vystihuje i jeden méně známý případ z roku 1982, kterému se přezdívá „Bezhlavý“.

V areálu nemocnice Motol tehdy našel dělník mrtvé tělo muže. Bylo ukryté u ubytovny a leželo tam už několik dní. Největší šok ale přišel vzápětí – tělo nemělo hlavu. Ta se nikdy nenašla. Právě to z případu udělalo noční můru pro vyšetřovatele. Bez možnosti identifikace obličeje nebo zubů se pátrání na začátku prakticky zastavilo.

Přesto se tým Jiřího Markoviče nevzdal. Místo jedné jasné stopy začal skládat mozaiku z maličkostí – oblečení, prostředí, kde se tělo našlo, a hlavně seznam pohřešovaných. Postupně se podařilo zjistit, že obětí je muž z prostředí pražských veksláků.

Tohle prostředí nebylo tak nevinné, jak by se mohlo zdát. Veksláci se pohybovali kolem turistů a Tuzexu, kde nelegálně měnili valuty a obchodovali s bony. Točilo se tam hodně peněz a s nimi přicházely i konflikty. Dluhy, podvody a osobní spory nebyly výjimkou.

Vyšetřování se tak začalo ubírat jiným směrem. Místo hledání neznámého pachatele se kriminalisté soustředili na vztahy oběti. Kdo s ním měl problém? Kdo mohl mít důvod ho odstranit? Právě tady se ukázala síla Markovičova přístupu – pochopit lidi a jejich motivace.

Postupně se podařilo vytipovat okruh podezřelých. Ukázalo se, že šlo o konflikt spojený s penězi. Vražda nebyla náhodná, ale promyšlená. Odstranění hlavy mělo jediný cíl – znemožnit identifikaci a tím i celé vyšetřování.

Jenže právě to pachatelům nepomohlo. Kriminalisté totiž případ nepostavili jen na fyzických důkazech, ale na souvislostech. Výpovědi, rozpory, vazby mezi lidmi – všechno do sebe postupně zapadlo. A nakonec vedlo k odhalení pachatelů z okruhu známých oběti.

Na tomhle případu mě fascinuje jedna věc. Jak moc byl na začátku „prázdný“ – bez jména, bez jasné stopy, bez hlavy. A přesto se ho podařilo vyřešit. Ne díky jedné zásadní stopě, ale díky trpělivé práci a schopnosti vidět to, co není na první pohled vidět.

Po zhlédnutí seriálu mi tenhle případ dává ještě větší smysl. Ukazuje, že kriminalistika není jen o důkazech, ale hlavně o lidech. A někdy právě to rozhoduje.