Česká televize a BBC: kdo hlídá veřejnoprávní média?

V debatě o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu se řeší především koncesionářské poplatky, platy vedení, počet zaměstnanců a obavy z politického ovlivňování. Podobné otázky ale řeší také zahraniční veřejnoprávní média. Jedním z nejznámějších příkladů je britská BBC.

V listopadu 2025 se BBC dostala pod silnou kritiku kvůli dokumentu pořadu Panorama, který se zabýval americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V dokumentu byly spojeny dvě části jeho projevu z 6. ledna 2021, které zazněly s odstupem. Výsledný sestřih mohl vyvolat dojem, že Trump pronesl souvislou výzvu k násilnému jednání.

BBC uznala, že úprava vytvořila zavádějící dojem, omluvila se a oznámila, že pořad v této podobě znovu nevysílá. Generální ředitel Tim Davie a šéfka zpravodajství Deborah Turness následně odstoupili.

Případ ukázal, že ani zavedená veřejnoprávní instituce s dlouhou tradicí není imunní vůči závažným redakčním chybám. Zároveň je důležité rozlišovat mezi doloženým pochybením v konkrétním pořadu a tvrzením, že celé médium je systematicky zaujaté. Jedno automaticky nedokazuje druhé.

Česká televize vykázala za rok 2025 výnosy přibližně 7,46 miliardy korun. Z televizních poplatků získala přibližně 5,64 miliardy korun. Podle zveřejněných údajů měla v průměru přibližně 2 971 zaměstnanců a průměrná měsíční mzda činila 44 735 Kč.

BBC měla ve finančním roce 2024/2025 celkové příjmy přibližně 5,9 miliardy liber. Z televizních licenčních poplatků získala 3,843 miliardy liber. Další příjmy pocházely zejména z komerčních aktivit a prodeje obsahu.

Od dubna 2026 činí roční televizní poplatek ve Velké Británii 180 liber.

Tato čísla však nelze jednoduše porovnat a na jejich základě určit, která instituce je levnější nebo efektivnější. BBC působí v mnohem větším měřítku, má rozsáhlé rozhlasové a digitální služby, mezinárodní vysílání i komerční činnost. Liší se také rozsah poskytovaných služeb a struktura nákladů.

Samotný počet zaměstnanců ani průměrná mzda proto nestačí k posouzení efektivity. Je třeba sledovat také náklady na výrobu pořadů, externí dodavatele, rozsah služeb, hospodaření a výsledky nezávislých kontrol.

V Česku vláda navrhuje zrušit televizní a rozhlasové poplatky a financovat Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu. Podle návrhu by obě instituce měly v roce 2027 získat dohromady přibližně o 1,4 miliardy korun méně než v roce 2026.

Zastánci změny argumentují jiným způsobem financování a úsporami. Kritici se obávají, že závislost na každoročním rozhodování o státním rozpočtu může zvýšit možnosti politického tlaku na vedení a fungování médií.

Sama změna zdroje financování automaticky neznamená cenzuru. Stejně tak ale nestačí pouze prohlásit, že politické ovlivňování nehrozí. Důležitá jsou konkrétní pravidla: zda bude financování předvídatelné, zda bude možné prostředky účelově krátit a jak budou chráněna redakční rozhodnutí před zásahy politiků.

Případ BBC navíc ukazuje, že nezávislost neznamená beztrestnost. Veřejnoprávní média musejí mít možnost pracovat bez politických zásahů, ale zároveň musejí odpovídat za své chyby a transparentně nakládat s penězi, které dostávají od veřejnosti.

Při debatě o České televizi a Českém rozhlasu je namístě ptát se na odměňování vedení, počet zaměstnanců, náklady na pořady i výsledky kontrol. Veřejné peníze vyžadují odpovědné hospodaření bez ohledu na to, zda instituce financují poplatky, nebo stát.

Stejně důležité je ale nastavit taková pravidla, aby o obsahu zpravodajství a publicistiky nerozhodovali politici podle svých aktuálních zájmů.

Z případu BBC nevyplývá, že veřejnoprávní média nemají smysl. Vyplývá z něj, že musejí dodržovat redakční standardy, přiznávat chyby a nést za ně odpovědnost.

Nejde tedy jen o to, kolik veřejnoprávní média stojí. Jde také o to, jak kvalitní službu poskytují, jak kontrolují vlastní chyby a kdo má moc rozhodovat o jejich budoucnosti.