Dva dny v Podkrkonoší: mlha, vlčí vytí a Adršpach

Podkrkonoší jsme zvolili jako krátkou zastávku během naší dovolené po Česku. Ubytovali jsme se ve Lhotě u Trutnova – tak trochu stranou od hlavních turistických center, ale přitom na skvělém místě. Do Adršpachu je to kousek a stejně tak máme blízko do Janských Lázní, kam se budeme později přesouvat dál.Čekaly nás dva dny. A každý byl úplně jiný.

Ráno nás přivítala pořádná mlha. Taková ta, kvůli které člověk chvíli přemýšlí, jestli vůbec někam vyrazit. Rozhledny v plánu máme, ale co z nich budeme mít, když neuvidíme ani vlastní boty? Nakonec se počasí umoudřilo a my vyrazili na trasu přes dvě rozhledny – Markoušovickou a rozhlednu Žaltman.

Jdeme svižně, ale v klidu. Nejde nám o to za každou cenu nachodit co nejvíc kilometrů. Chceme se zastavit, fotit, koukat kolem sebe a občas si říct: „Tohle jsme vůbec nečekali.“ A přesně takový moment přišel na Markoušovické rozhledně. Stojíme nahoře a najednou slyšíme vytí.

První myšlenka?

Vlk?!

V širším okolí se vlci skutečně vyskytují, takže úplně nemožná představa to není. Jestli jsme ale opravdu slyšeli vlka, nevíme. Strach jsme každopádně neměli. Vlk je plachý a pokud tam někde byl, věděl o nás daleko dřív než my o něm.

Od Markoušovické rozhledny jsme pokračovali krásnou hřebenovkou k rozhledně Žaltman. Právě cesta mezi rozhlednami se nám líbila možná nejvíc. Les, klid, kopce a výhledy. Žádný spěch.

Od rozhledny Žaltman jsme pokračovali zpět směrem ke Lhotě. Cestou jsme ještě nakoupili v Lhotě-Poříčí.

Po téměř dvaceti kilometrech jsme už věděli, co potřebujeme.

Večer jsme se naložili do finského sudu.

Po celém dni v kopcích to byla skvělá tečka. Když člověk ví, jak teplo správně používat, může být příjemnou součástí regenerace po fyzické aktivitě.

Vzdálenost: 19,21 km
Nastoupáno: 549 m
Celkový čas: 5 hodin

Druhý den jsme vyrazili vlakem ze zastávky Trutnov zastávka do Adršpachu.

Ještě ráno jsme zkontrolovali počasí na webkamerách Skalního města. Byli jsme tam v pracovní den v září, takže jsme nemuseli řešit vstupenky s velkým předstihem.

Hned na začátku nás zaujala bývalá pískovna, dnes zatopená a obklopená pískovcovými skalami.

Pak už jsme pokračovali mezi skalními věžemi.

Milenci patří k nejznámějším útvarům Adršpachu a o kousek dál jsme obdivovali také Starostu a Starostovou.

A samozřejmě nechyběly schody.

Hodně schodů.

Úzké průchody, vysoké skalní stěny a pořád něco, co stojí za vyfocení.

Největší legrace ale přišla na lodičkách.

Samotná plavba je zážitek, ale nás nejvíc bavilo povídání kapitána. Sedíte na malé loďce, kolem vás skály a posloucháte jeho hlas.

Takže pokud se někdy vydáte na lodičky, poslouchejte nejen vodu a koukejte nejen na skály.

Poslouchejte kapitána.

Nejdelší čekání jsme nakonec měli právě na doplnění lodičky. Celý okruh jsme zvládli přibližně za tři hodiny.

Pak už vlakem zpátky do Lhoty, poslední finský sud a balení na další část dovolené.

Vzdálenost: 6,2 km
Nastoupáno: 180 m
Celkový čas: 3 hodiny

Dva dny utekly rychle a Podkrkonoší nám nabídlo přesně to, co jsme potřebovali – chození, krásnou přírodu, relax a klid na který budeme ještě chvíli vzpomínat. Teď už směr Janské Lázně a Krkonoše.