Článek
Dnes kolem pamětní desky na hrázi Brněnské přehrady projdou tisíce lidí. Jen málokdo ví, že připomíná muže, který v dubnu 1945 pomohl zachránit nejen přehradu, ale i obce a části Brna ležící pod ní.
Jmenoval se František Šikula a pracoval jako hrázný.
Když se během války Němci dozvěděli, že hrází vedou minová potrubí, která mohou v případě potřeby posloužit k jejímu zničení, nařídili je zasypat pískem a uzavřít. Počítali s tím, že písek později jednoduše vyplaví a potrubí použijí k zavedení náloží. Šikula však pochopil, co by to znamenalo. Místo písku nechal potrubí vyplnit těžkým kamenivem a uzavřel ho kvalitně zabetonovanými zátkami. Navenek splnil rozkaz. Ve skutečnosti připravil sabotáž, která se měla projevit až o několik let později.
Na jaře 1945 se fronta blížila k Brnu a nebezpečí bylo stále větší. Šikula se svými nadřízenými tajně rozhodl snižovat hladinu přehrady. Vodu vypouštěl tak, aby vše vypadalo jako běžný provoz. Kdyby totiž Němci hráz zničili, menší množství vody by znamenalo menší katastrofu pro obce pod přehradou.
Dne 13. dubna 1945 přišel okamžik, kterého se obával. Telefonicky dostal rozkaz odstranit betonové zátky z minových potrubí a vyčistit je tlakovou vodou. Němci se připravovali na možnost zničení hráze. Jenže narazili na Šikulovu několik let starou lest. V potrubí nebyl žádný písek. Bylo plné kamene a pevně zabetonovaných překážek.
Když Němci přijeli zkontrolovat postup prací, zaměstnanci přehrady předstírali, že potrubí uvolňují. Ve skutečnosti práce záměrně protahovali. Šikula vysvětloval malé výsledky bombardováním, technickými komplikacemi a dalšími důvody. Každý den navíc byl pro obránce přehrady cenný.
Ani to však nebyl konec.
Když Němci zjistili, že s minovým potrubím neuspějí, připravili jiný plán. Dne 26. dubna 1945 položili na koruně hráze pod dlažbu devět velkých protitankových min – tři nad každým přepadem. Přes zaminovaná místa navíc položili stožár vysokého napětí, který měl zastavit postupující sovětské tanky. Pokud by tanky na miny najely, mohlo dojít k poškození hráze a katastrofě pro celé okolí.
Šikula a jeho spolupracovníci si uvědomovali, co hrozí. Proto začali ve dne i v noci hlídat okolí hráze a hledali způsob, jak varovat blížící se sovětské jednotky. Když se dozvěděli, že se vojáci Rudé armády dostali do Bystrce, rozhodl se Šikula jednat osobně.
Plížil se směrem k sovětským pozicím, aby je upozornil na miny ukryté pod dlažbou hráze. Němci ho však zpozorovali a zasáhli střelou do zad. Těžce zraněný se dokázal dostat zpět do štoly v hrázi. Tam předal informace Ladislavu Dolníčkovi, který se následně pod palbou dostal k vojákům Rudé armády a varování jim předal.
Když 29. dubna dorazily první sovětské jednotky k přehradě, už věděly, že je hráz zaminovaná. Miny i překážky byly odstraněny a teprve poté mohly tanky bezpečně přejet přes hráz a pokračovat dál. Německý plán selhal.
Brněnská přehrada zůstala stát.
František Šikula se ze svého zranění zotavil a po válce byl vyznamenán Československým válečným křížem. Na hrázi dnes jeho čin připomíná pamětní deska. Není věnována vojákovi ani generálovi, ale obyčejnému hráznému, který dokázal přelstít okupanty, získat čas a zachránit přehradu před zničením.
Zdroje:
- Brněnská přehrada.cz – Na trvalou paměť Františku Šikulovi a jeho druhům
- ČT24 – Statečný hrázný zachránil Brno a osvoboditelům cestu přes řeku Svratku
- Objev Brno – Z historie Pryglu: Zatopená obec a hrázný, který přelstil nacisty
- Encyklopedie města Brna – František Šikula
- Brněnský deník – Pomník hrázného na přehradě zastíní billboard
