Jiří Markovič: Muž, který dopadl Hojera i Straku

Obě série? Nejen případ spartakiádního vraha, ale i první série, která se vrací do 70. let a sleduje pátrání po jednom z nejbrutálnějších sériových vrahů Československa – Ladislavu Hojerovi?

Seriál znovu otevřel staré rány. A připomněl jméno Jiřího Markoviče. Nenápadného, klidného muže, který stál u vyšetřování těch nejděsivějších zločinů své doby.

Jiří Markovič (1942–2022) působil desítky let u pražského oddělení vražd, tzv. mordparty. K policii nastoupil v 60. letech a postupně se vypracoval mezi nejrespektovanější kriminalisty.

Nebyl to showman ani mediální tvář. Byl to systematický vyšetřovatel, který věřil v důkladnou práci, psychologii a trpělivost. V době bez DNA analýz a moderních databází musel spoléhat hlavně na zkušenost, výslech a detail.

Jedním z prvních velkých případů byl sériový vrah Ladislav Hojer. Ten v letech 1978–1981 zavraždil několik žen. Útočil brutálně, bez zjevného motivu, a dlouho se mu dařilo unikat.

Právě vyšetřování Hojera je středobodem první série seriálu. Markovič byl součástí týmu, který Hojera dopadl a vyslýchal. Výslechy byly psychicky mimořádně náročné – Hojer působil chladně, manipulativně a bez výčitek.

Kriminalisté tehdy pracovali pod obrovským tlakem. Veřejnost o případu oficiálně téměř nevěděla, režim si podobné věci nepřál medializovat. O to větší odpovědnost ležela na vyšetřovatelích.

O několik let později přišel další otřesný případ – útoky mladistvého Jiřího Straky, přezdívaného spartakiádní vrah. Brutální napadení žen vyvolala strach napříč Prahou.

Markovič vedl tým, který Straku dopadl. I zde sehrála roli psychologická práce a důsledné vyhodnocování stop. Případ byl o to šokující, že pachatelem byl velmi mladý člověk.

Kolegové o něm mluvili jako o klidném a přemýšlivém člověku. U výslechu nekřičel. Snažil se pochopit motivaci pachatele. Tvrdil, že i vrah je člověk – a že cesta k pravdě vede přes trpělivost.

Zároveň dokázal nést odpovědnost za celý tým. V době normalizace to nebyla samozřejmost. Musel vyvažovat profesionální práci s tlakem režimu.

Byl také věřící, což mu podle jeho slov pomáhalo zvládat pohled do temných stránek lidské povahy.

Televizní zpracování některé situace dramatizuje a zjednodušuje. Postavy jsou lehce upravené, dialogy dotvořené. Základ ale vychází ze skutečných případů, které patří k nejtemnějším kapitolám československé kriminalistiky.

Jiří Markovič nebyl filmový hrdina. Byl to člověk, který desítky let chodil do práce s vědomím, že bude řešit to nejhorší, čeho je člověk schopen. A přesto si podle mnohých zachoval lidskost.

Možná právě proto seriál tolik rezonuje. Nejde jen o vrahy Hojera nebo Straku. Jde o dobu, o atmosféru strachu – a o lidi, kteří stáli na druhé straně.

Zdroje: