Článek
Smrt velryby si často představujeme jako konec. Poslední nádech, tělo mizící v hlubinách a ticho. Jenže oceán to vnímá jinak.
Když velryba uhyne a její tělo klesne až na dno, stane se z ní něco, co vědci nazývají velrybí pád. Lidsky řečeno: dar. Pro místa, kde jinak skoro nic není.
Na dně oceánu panuje hlad. Tma, chlad a minimum potravy. A pak — najednou — spadne shora obrovské tělo plné energie. Pro tamní svět je to, jako kdyby uprostřed pouště vyrostlo město.
Nejdřív přijdou ti největší. Pomalu, trpělivě si berou maso. Trvá to měsíce, někdy roky. Pak nastupují menší tvorové, červi a korýši, kteří využijí každý zbytek. A nakonec přichází život, který nepotřebuje světlo ani rostliny — živí se chemií, bakteriemi a tukem ukrytým v kostech.
Z jedné velryby se stane ekosystém, který může fungovat dvacet, třicet i padesát let. Některé druhy živočichů dokonce nikde jinde nežijí. Jejich existence závisí na tom, že občas někde hluboko zemře obří tvor.
Je v tom něco zvláštně uklidňujícího. Velryba, která procestovala oceány, se na konci nerozpadne v nicotu. Rozloží se do života ostatních. Stane se mostem mezi smrtí a pokračováním.
Možná bychom si to měli zapamatovat i my.
Ne všechno, co končí, končí doopravdy.
Zdroje:
- profily o oceánech a přírodě
Dotyk.cz
- článek Na dně oceánů existuje zvláštní svět zázraků
