Konec koncesionářských poplatků neznamená konec demokracie

Debata o koncesionářských poplatcích v Česku často vyvolává dojem, že jejich zrušení automaticky ohrožuje demokracii a svobodu médií. Evropská zkušenost je však pestřejší. Veřejnoprávní média v řadě členských států Evropské unie fungují bez tradičního poplatku, který domácnosti platí přímo za televizní či rozhlasové vysílání.

Podle studie zpracované pro Evropský parlament mělo v červenci 2023 celkem 14 členských států EU jako hlavní model financování veřejnoprávních médií prostředky ze státního rozpočtu. Patřily mezi ně například Francie, Dánsko, Slovensko, Nizozemsko, Belgie, Španělsko, Estonsko či Litva.

Samotná existence těchto modelů vyvrací tvrzení, že koncesionářské poplatky jsou nezbytnou podmínkou demokratického zřízení. Neznamená to však, že všechny uvedené země mají stejně nezávislá média nebo že jejich systém financování nemá žádná rizika.

Francie zrušila samostatný televizní poplatek v roce 2022. Financování veřejnoprávních médií následně navázala na výnosy z DPH. Dánsko přešlo na financování ze státního rozpočtu v roce 2022 a Slovensko zrušilo koncesionářské poplatky v červenci 2023.

Nizozemsko opustilo tradiční televizní a rozhlasové poplatky již v roce 2000. Veřejnoprávní vysílání je tam financováno především z veřejných prostředků, přičemž jednotlivé systémy se liší také v míře využití reklamy a dalších příjmů.

Z těchto příkladů ale nelze vyvozovat, že zrušení poplatků samo o sobě zlepšuje fungování médií. Každá země má odlišné právní záruky, politickou kulturu i způsob, jakým se rozhoduje o rozpočtu a vedení veřejnoprávních institucí.

Koncesionářské poplatky mají jednu významnou výhodu: mohou vytvořit stabilnější vazbu mezi veřejností a financováním médií, která nejsou přímo závislá na každoročním rozhodnutí vlády. Ani tento model ale není automatickou zárukou nezávislosti. Politici mohou ovlivňovat výši poplatků, pravidla jejich výběru i právní rámec fungování médií.

Naopak financování ze státního rozpočtu nemusí nutně znamenat politickou kontrolu. Pokud je rozpočet stanoven transparentně, dlouhodobě a podle jasných pravidel, může být takový systém slučitelný s nezávislým veřejnoprávním vysíláním.

Evropský akt o svobodě médií, jehož většina ustanovení se začala uplatňovat v srpnu 2025, zdůrazňuje nezávislé fungování veřejnoprávních médií a potřebu odpovídajícího, udržitelného a předvídatelného financování. Nevyžaduje přitom, aby všechny členské státy používaly jeden konkrétní model poplatků.

Změna systému financování přesto může přinášet skutečná rizika. Pokud vláda každoročně rozhoduje o rozpočtu média a může mu prostředky výrazně snížit bez jasných pravidel, vzniká prostor pro nepřímý politický tlak. Stejně problematické může být financování, které neumožňuje médiím dlouhodobě plánovat výrobu pořadů, investigativní práci nebo regionální zpravodajství.

Na tyto otázky upozorňovala v listopadu 2025 také Evropská vysílací unie v souvislosti s reformou veřejnoprávních médií v Polsku. Podporovala snahu posílit jejich nezávislost, zároveň však varovala, že navrhované financování nemusí být dostatečné pro plnění jejich veřejné služby.

To je podstatnější argument než samotná otázka, zda občané platí zvláštní poplatek, nebo se na financování médií podílejí prostřednictvím daní.

Při posuzování změn českého systému by proto měla být zásadní především tato témata: Kdo určuje rozpočet České televize a Českého rozhlasu? Podle jakých pravidel se stanovuje jeho výše? Jak jsou chráněna jejich vedení před politickým tlakem? Mohou média plánovat své hospodaření na několik let dopředu? A existuje účinná ochrana před účelovým krácením peněz kvůli nepohodlnému zpravodajství?

Odpovědi na tyto otázky řeknou o skutečné úrovni ochrany veřejnoprávních médií mnohem více než samotná existence či neexistence koncesionářských poplatků.

Závěr je jednoduchý: zrušení koncesionářských poplatků není automaticky koncem demokracie. Stejně tak ale není automatickou zárukou lepšího systému. Rozhodující je, zda zvolený model zajistí médiím dostatek peněz, předvídatelnost a skutečnou nezávislost na aktuální politické reprezentaci.