Článek
Dne 3. listopadu 1957 odstartovala družice Sputnik 2. Na její palubě byla malá toulavá fenka z moskevských ulic – Lajka. Stala se prvním živým tvorem, který obletěl Zemi, a symbolem začátku kosmické éry.
Mise vznikla ve spěchu. Po úspěchu družice Sputnik 1 chtěl Sovětský svaz rychle potvrdit svou převahu v probíhajících vesmírných závodech. Na přípravu letu byl pouhý měsíc. Už při návrhu bylo jasné, že návratový modul neexistuje – šlo o jednosměrnou cestu.
Toulavá fenka z Moskvy
Lajka, původně pojmenovaná Kudrjavka, byla jednou z několika malých fen vybraných z ulice. Vědci věřili, že psi zvyklí na drsné podmínky lépe snesou stres a extrémy. Vážila asi šest kilogramů a podle ošetřovatelů měla klidnou a přítulnou povahu.
Psi podstupovali intenzivní výcvik – pobyt v těsných kabinách, centrifugu simulující přetížení i vibrační testy. Byli připojeni na senzory sledující srdeční tep, dýchání a tlak.
Den, kdy poznala domov
Jen málokdo ví, že několik dní před startem si Lajku vzal domů jeden z hlavních vědců projektu, Oleg Gazenko. Věděl, že ji čeká smrt, a chtěl jí dopřát alespoň krátký čas normálního psího života.
Doma si hrála s jeho dětmi, běhala po bytě a nechala se hladit. Gazenko později vzpomínal, že chtěl, aby zažila trochu lidské laskavosti, než odstartuje na svou poslední misi. Po letech přiznal, že rozhodnutí vyslat ji bez možnosti návratu bylo zdrojem osobních výčitek.
Tragický konec
Po startu se Lajce prudce zvýšil tep v důsledku stresu. Kvůli technické závadě došlo k přehřátí kabiny. Až v roce 2002 ruští vědci zveřejnili, že uhynula už několik hodin po startu.
Družice obíhala Zemi 162 dní, než 14. dubna 1958 shořela v atmosféře.
Odkaz Lajky
Mise přinesla důležitá data o reakcích organismu na kosmické prostředí a přispěla k budoucím letům lidí. V roce 1961 se stal prvním člověkem ve vesmíru Jurij Gagarin.
Lajčin příběh dnes vyvolává otázky o etice vědeckých experimentů. V Moskvě jí byl v roce 2008 odhalen památník, který připomíná nejen technologický pokrok, ale i cenu, kterou za něj někdo zaplatil.
Její osud tak není jen kapitolou dějin kosmonautiky. Je i připomínkou, že za velkými dějinami často stojí malé, tiché příběhy.
Zdroj:
Aktuálně.cz – „Cesta, ze které nebylo návratu: skutečný osud fenky Lajky“
