Les, krb a lamatrekking: takhle vypadá dokonalý odpočinek

Proč jsme hotely vyměnili za tiny house a glamping

Oba s přítelem pracujeme s lidmi. Každý den kolem nás proudí hlasy, dotazy, ruch, někdy i stres. A i když svoji práci máme rádi, když přijde čas volna, toužíme po úplném opaku – po tichu, klidu a přírodě. Ne po frontách u bufetu, ne po hotelových chodbách, ale po lese, horách a chvílích, kdy slyšíme jen vítr a svoje vlastní kroky.

Ještě před pár lety jsem automaticky hledala hotely. Ale čím déle jsme jezdili, tím víc nám docházelo, že se tam vlastně neodpočíváme. Nejvíc to bylo znát ráno – snídaně sice bohaté, ale ruch jak ve školní jídelně. Vrzání židlí po zemi, cinkání talířů, děti pobíhající mezi stoly. Člověk si přál klidný start dne, ale místo toho měli pocit, že musí rychle sníst, co má na talíři, a uvolnit místo dalším.

A soukromí? To bylo v hotelu skoro vždycky problém. Stěny tak tenké, že jsme slyšeli každé zakašlání od sousedů, někdy dokonce i jejich rozhovory. V tu chvíli si člověk uvědomí, že vlastně nikdy není sám – pořád obklopený cizími lidmi. A právě proto jsme začali toužit po něčem jiném.

Poprvé jsme si pronajali malý byt přes soukromého pronajímatele. Najednou to bylo jiné. Ráno jsme si uvařili kávu přesně podle sebe, sedli si na balkon a sledovali, jak se pomalu probouzí okolí. Žádný shon, žádná tlačenice u vajíček a párků. Večer jsme si udělali večeři, otevřeli víno a zatopili v krbu. Atmosféra byla úplně jiná – intimní, klidná, jen naše.

A pak jsme objevili kouzlo tiny house a glampingu.

Tiny house na kraji lesa pro nás byl splněný sen. Ráno nás probudilo světlo z obrovského okna a hned za domkem se pásly ovečky, které se k nám chodily mazlit. Bylo to neuvěřitelně roztomilé a uklidňující. Majitel navíc choval lamy a součástí pobytu byl i lamatrekking – procházka s lamou na vodítku po okolních cestách. Byla to terapie pro duši.

Večer jsme si zatopili v krbu, otevřeli láhev vína a poslouchali praskání ohně. A to bylo přesně to, co nám po celém dni v přírodě chybělo – klidné zakončení, kde nikam nemusíš spěchat.

Glamping nás dostal úplně jiným způsobem. Nebyl to obyčejný stan, ale celoprosklený domeček v lese. Jen spaní a koupelna byly oddělené, jinak se kolem nás otevírala příroda ve své plné kráse. Bylo to, jako bychom spali přímo pod širákem, jen v pohodlí a teple.

Ráno nás čekalo krásné překvapení – před dveřmi stál piknikový koš plný dobrot od majitelů. Regionální potraviny, čerstvý chléb, domácí marmeláda, kousek sýra a k tomu ještě domácí bábovka. To byl moment, kdy se zastaví čas. Seděli jsme na terase, jedli a dívali se, jak se u plotu pasou koně, které jsme si mohli hladit.

Večer jsme si zatopili v krbu a dívali se, jak se skla domečku zrcadlí v plamenech. Nádhera, na kterou budeme vzpomínat ještě dlouho.

Ať už tiny house nebo glamping, všude byla sauna. Ne wellness s desítkami lidí, ale malá dřevěná sauna, kterou jsme si museli sami vytopit. Ten rituál nás bavil – nanosili jsme dřevo, zatopili, počkali, než se vzduch provoní, a pak si užili teplo jen pro sebe.

K tomu dlouhé procházky a horské výšlapy. Přesně to, co potřebujeme, abychom si vyčistili hlavu od práce s lidmi. V přírodě je všechno jednodušší – dýcháš zhluboka, nohy jdou samy a myšlenky se zpomalí.

Dřív byla dovolená pro nás spíš seznam věcí, které musíme stihnout. Dnes je to o klidu, přírodě a chvílích spolu. Ovečky, lamy, koně, krb, sauna a ticho lesa nám dávají víc než jakýkoli čtyřhvězdičkový hotel.

Pokud bych měla dát jednu radu, pak tuhle: zkuste někdy vyměnit hotel za tiny house nebo glamping. Není to o luxusu. Je to o prostoru pro sebe, o tichu, o přírodě a o chvílích, které vás skutečně nabijí. A ty jsou k nezaplacení.