Pico: velryby, sopka a nejdivočejší ostrov Azor

Po krátké plavbě trajektem z Faialu připlouváme na ostrov Pico. Už při příjezdu je jasné, že právě tady vládne příroda. Nad oceánem se tyčí monumentální hora Pico, nejvyšší vrchol Portugalska, a celý ostrov působí drsněji a divočeji než ostatní Azory.

Pico je známé především pozorováním velryb. Právě sem míří lidé z celého světa za jedním z nejlepších whale watching zážitků v Atlantiku. Výlety lodí nejčastěji vyplouvají z měst Lajes do Pico nebo Madalena a šance na spatření velryb či delfínů bývá opravdu vysoká, často se uvádí až kolem 99 %. Vše ale záleží na počasí a stavu oceánu. Pokud jsou velké vlny nebo silný vítr, výlety se z bezpečnostních důvodů ruší.

Pico má s velrybami dlouhou historii. Dříve byli místní velrybáři známí po celém Atlantiku, dnes jejich příběhy připomíná velrybářské muzeum ve městě Lajes. Uvidíte zde původní čluny, harpuny, fotografie i autentické vybavení tehdejších lovců velryb. Dnes už se naštěstí velryby pouze pozorují a chrání.

Největším symbolem ostrova je samotná hora Pico. Se svou výškou 2351 metrů je nejvyšší horou Portugalska a snem mnoha turistů. Výstup patří mezi nejnáročnější zážitky na Azorech a rozhodně není jen obyčejnou procházkou.

V hlavní sezoně je potřeba rezervovat výstup dopředu, zvlášť pokud chcete jít s průvodcem. Místa bývají rychle obsazená. Na trasu je denně vpuštěn omezený počet lidí, maximálně kolem 150 osob. Výstup s guidem vychází přibližně na 60 až 90 eur podle služby a velikosti skupiny. Na horu lze vyrazit i bez průvodce, ale registrace je povinná a nikdy nemáte jistotu, že bude ještě volné místo.

Na začátku trasy dostanete SOS náramek s čipem a poté začíná prudké stoupání. Čeká vás převýšení přes 1200 metrů na trase dlouhé přibližně 3,5 kilometru. Místy je sklon opravdu extrémní a kamenitý terén dá zabrat i zkušenějším turistům.

Po dosažení okraje kráteru ale ještě není konec. Ty odvážnější čeká další přibližně dvacetiminutový výstup na úplný vrchol Pico, často téměř po čtyřech přes ostré vulkanické kameny. Odměnou jsou ale neuvěřitelné výhledy na oceán i sousední ostrov Faial.

Sestup bývá možná ještě náročnější než samotný výšlap. Trekkingové hole se určitě hodí, i když je na některých místech stejně musíte odložit a pomáhat si rukama. Základem jsou kvalitní boty s dobrým gripem, větrovka, minimálně litr a půl vody, svačina a silný opalovací krém. Počasí se zde mění velmi rychle. Pokud se podmínky zhorší, hora se uzavírá a guide může výstup kdykoliv ukončit a skupinu otočit zpět.

Celý výstup i sestup zabere přibližně šest až osm hodin podle tempa a počasí. Únava je obrovská, ale zážitek ještě větší. Náš guide dokonce nahoře vytáhl malý vařič a uvařil nám kávu s výhledem na Atlantik. Přesně kvůli takovým momentům člověk na Pico nikdy nezapomene.

Pico ale není jen o horách a velrybách. Ostrov je známý také unikátními vinicemi zapsanými na seznamu UNESCO. Réva zde roste v malých políčkách oddělených tisíci černých lávových zídek, které chrání rostliny před silným větrem od oceánu. Nízké keře révy vypadají úplně jinak než klasické vinice, které známe z Evropy.

Místní víno má specifickou minerální chuť díky vulkanické půdě a oceánskému klimatu. Hrozny i samotné bobule jsou překvapivě malé, často mají jen kolem půl až jednoho centimetru. Drsné podmínky mezi lávovými kameny ale dávají vínu velmi koncentrovanou chuť a právě tím je Pico proslulé po celém světě.

Produkce vína je omezená a některé speciální či archivní lahve patří mezi nejdražší v Portugalsku. U výjimečných ročníků se cena může vyšplhat klidně na 600 až 800 eur za láhev. I běžná kvalitní vína z Pica bývají výrazně dražší než klasická portugalská produkce.

Za návštěvu stojí také oblast Santa Luzia s černými lávovými poli a typickými domky z tmavého vulkanického kamene s červenými dřevěnými okny a dveřmi. Právě tato architektura je pro Pico typická a dodává ostrovu jeho nezaměnitelný charakter.

Na ostrově navíc platí poměrně přísná pravidla pro novou výstavbu, aby si Pico zachovalo svůj tradiční vzhled a jedinečný ráz krajiny. Domy zde bývají většinou jen jednopatrové nebo dvoupatrové a často musí respektovat místní architekturu. Typické jsou tmavé vulkanické kameny v kombinaci s výrazným červeným dřevem kolem oken a dveří. Díky tomu působí celé vesnice velmi autenticky a dokonale zapadají do divoké sopečné krajiny.

Za návštěvu stojí i místní palírny, kde se vyrábí tradiční azorské destiláty a likéry. Ochutnávka po náročném výstupu chutná možná ještě lépe než obvykle.

Dva dny na Pico utekly neuvěřitelně rychle. V podvečer už znovu sedáme do letadla směr São Miguel a při pohledu z okénka naposledy mizí silueta majestátní sopky v oblacích.